Strach. Štve tě to, ale bojíš se změny?
Vybíráme si mezi nesolidní jistotou a solidní nejistotou.
Hezký den všem! Už je tu zase sudá sobota. Minule jsem se snažila Vás pobavit, tak dnes by to chtělo trochu hloubky. Vrátím se k tématu změny. Jo jasně, jde to - použít velká slova: Změň svůj život, změň, co ti vadí, vykašli se na to a jdi za svým snem. Ale svazuje nás strach. Co bude, když? Musím ještě tohle…Ještě není ten správný čas…ještě to vydržím. Už samo slovo vydržet je děsivé. Nejde to, štve mě to, ale držím.
Kdy vydržet a kdy už to pustit? Každý z nás má jinou hladinu, kolik vydrží. Co je pro jednoho nepředstavitelné, druhý drží po roky ba i desetiletí. Jsou ženy, které se nechají třeba i bít a psychicky týrat. Mají pocit, že to musí vydržet, doufají, že se život nějak změní. Vím, to už je extrém. Princip je ale stejný – volba mezi nesolidní jistotou a solidní nejistotou.
Jistota ale neexistuje. Nic v životě nemáme jisté!
Jakmile uděláme krok do prázdna nebo o změně jen začneme uvažovat, náš mozek vymyslí spoustu konstrukcí a hrůz, co nás příšerného čeká. Je to náš mozek a naše myšlenky, které vytvářejí strachy. Strach vznikne z myšlenek na budoucnost, promýšlení následků, co bude a jak. Naše představy nás paralyzují v jednání.
Jestli chcete něco změnit, zkuste neroztáčet ruskou ruletu svých myšlenek, a když už hlava jede na plno, zkuste si představit ten opačný pól. Jak nejlíp by to mohlo dopadnout? Věřte, že často budete blíže budoucí realitě než ve svých katastrofických scénářích.
Jak říká kouč Pavel Moric: „Většina věcí, kterých se bojíme, se nikdy nestane.“ Jen smrt. Ta se nikomu nevyhne, je povinná. Kdo se ale bojí smrti, bojí se života. Všimněte si lidí, kteří se bojí smrti. Často nežijí, ale přežívají. A to nemám ze sebe. Jsou to slova kamaráda, mentálního kouče.
Co s tím? Zkuste začít zasévat semínka radosti. Nemusíte hned sázet dvoumetrové jabloně a čekat, že zítra urodí. Prostě zkuste každý den naplnit malou radostí, udělat něco jinak. Třeba jen zvednout hlavu a prohlédnout si mraky nebo dům, kolem kterého chodíte každý den do práce. Sedněte si do trávy, zujte boty a pozorujte cvrkot kolem Vás – brouky, ptáky, lidi. Kupte si ráno kafe nebo lízátko po cestě do práce a třeba s ním jděte kousek pěšky. Zkuste vstát o čtvrt hoďky dřív a koupit si po cestě do práce voňavý croissant. A nebo jen pošlete někomu v tramvaji úsměv.
A když to skutečně uděláte několik dní po sobě, něco bláznivého, nového, jiného, začnete se probouzet. Začnete v sobě zalévat to semínko života. A ono vyklíčí, poroste a po čase přijdou plody. Zastavit se, nadechnout a začít vnímat na čem v životě opravdu záleží. A můžete si to napsat. Seznam - na čem v životě záleží. A pak zkuste popřemýšlet, jestli tak jak žijete, odpovídá Vašemu seznamu. Jestli žijete pro TO, na čem nejvíc záleží. A jestli ne, tak první krok ke změně je to uvidět – uvědomit si to. A pak můžete začít. Krůček po krůčku. A buďte na sebe hodní a nespěchejte na sebe. A za každý krůček se pochvalte.
Držím Vám moc palce a moc Vám všem děkuji za to, že čtete moje příspěvky, protože to jsou ony – mé krůčky. A kdybyste měli chuť sdílet, napište do komentáře, co jste udělali jinak a měli z toho radost.
A já budu mít radost s Vámi.
Užijte si krásné Velikonoce!!!
Pavla T.