Rozcestí.
Život, cesta, rozcestí.
Představte si, že jste v lese, cítíte vůni borovic, slyšíte zpěv ptáků, jak švitoří v korunách stromů, jdete a cítíte klid a ticho lesa.
Najednou Vám nad hlavou přelétne Káně a zazpívá svou píseň.
Zastavíte se a koukáte kam má Káně zamířeno. Ještě jednou udělá kruh kolem Vaší hlavy a vydává se na Sever. Ve vteřině se rozhodujete, že se necháte vést jeho letem. Otáčíte se směrem, kterým Káně letí. Vydáváte se po úzké lesní pěšince, jdete a jdete s radostí v srdci, cesta se začíná měnit. Již není tolik prostoru kolem Vás a musíte se více soustředit, abyste nesešli z pěšiny. Potkáváte jen stromy a hlasy ptáků slyšíte jen z dálky.
Začínáte pochybovat, že jste se rozhodli správně a chcete se vrátit. Když se otočíte zjistíte, že cesta zpět není vidět, vše za vámi je zarostlá a jediná cesta je vpřed. Seberete kus odvahy a vydáváte se dál po chvilce, která vám přijde dlouhá jako několik let. Vidíte, že se před Vámi pěšina rozděluje do dvou směrů. Jedna cesta je široká a upravená a druhá cesta je zarostlá a Vám je jasné, že byste měli pokračovat po zarostlé cestě. Jejím směrem zahlédnete káně, které krouží nad stromy.
Cesta upravená Vás láká, je Vám jasné, že byste si na ní mohli odpočinout a nemuseli byste se prodírat křovinami a soustředit se na hledání stezky. Sednete si tedy na rozcestí a odpočíváte, je Vám příjemně a v dáli slyšíte káně, ale vy ohmatáváte povrch upravenější cesty a rozmýšlíte se kam se vydáte. Sedíte měsíce, sedíte roky a stále se nemůžete rozhodnou. Káně již neslyšíte, keře vás obestoupili, a vy začínáte zarůstat do země, přichází spánek a vy upadáte do spánku beze snů.
Najednou ucítíte slabý zvuk tepání, přichází z velké dálky, vytrhává Vás ze spánku, a tak se do něj zaposloucháte, tepání se mění v šumění, šumění v pohyb a vy začínáte cítit slabou vůni šípkového keře a hlas káněte, který Vás volá. Začínáte se rozpomínat kde se nacházíte a proč jste se dostali na rozcestí. Silou se zvedáte ze země, osvobozujete své nohy a vydáváte se za hlasem káněte po pěšince, která je prorostlá šípkovými keři, maliníky a ostružinami. Vnímáte lehkost kroku a jemný povrh mechu, s radostí se vyhýbáte trnům, i když se při chůzi zachytí o vaše oblečení. S jemností Vám vlastní šaty uvolníte a pokračujete dál.
Po chvilce se zarostlá pěšinka rozšiřuje a stává se z ní upravená kamenitá cesta, se smíchem a úlevou pokračujete dál, cesta Vás vede na místo, které poznáváte a je Vám blízké, nad tímto místem krouží káně a vy mu z vděčností děkujete, že Vás zavedlo až sem.
Pousmějete se nad sebou, že jste tak dlouho čekali na rozcestí a uvědomujete si, že to jde i jinak...