Princezna a drak
Jak už to bývá. Bylo, nebylo jedno zářivé království, kde se všichni měli rádi a žili pospolu. Lidé vzhlíželi ke králi a věřili, že udělá vše pro jejich dobro. Královna byla živoucím pokladem a milostí zároveň, a tak když se narodila princezna bylo v její budoucnost vkládány veliké naděje. Nebyl nikdo kdo by chtěl princezně ublížit a všichni se staraly o její blaho. Malá princezna rostla a vše co potřebovala jí bylo dáno. Jednoho dne se stala neuvěřitelná věc.
V království, kde nebylo stínu se objevil veliký mrak a všechny pohltil strach. Dospívající princezna vyšla z paláce a pohlédla k nebi. Mrak se začal pohybovat a zvětšoval se a zmenšoval a podle toho propouštěl paprsky světla, které chvilkama zářili na království. Princezna vstoupila do jednoho z paprsků a oslněna sluncem neviděla nebezpečí, které ji čekalo. Stín se najednou přiblížil na dosah princezny a princeznu odnesl a zářivé království zůstalo bez dědičky.
Co se stalo z Princeznou?
Mrak nebyl stínem, jak už to bývá. Pro mladou princeznu si přišel drak drak. Ne proto, aby si ji dal k večeři, ale protože princezna potřebovala zažít i pocit strachu a nejistoty. Princezna byla odnesena na místo, kde drak pobýval. Nebyli zde lidé, kteří pro ni vše udělali, nebyl zde otec ani matka, kteří vždy věděli co povědět. Byla zde princezna a drak, moře a skály, údolí a rostliny, a princezna se musela naučit starat se o každou šupinu draka tak, aby, pro ni mohl drak přinášet jídlo a princezna mohla žít.
Nejdříve princezna odmítala cokoli dělat, nejen, že byla zvyklá nic nedělat, ale myslela si, že drak jí bude sloužit. Po čase Drak každé ráno odlétal a nosil jídlo jen pro sebe, princezna dostávala jen zbytek toho co drak nesnědl a zažila hlad. Princezna čekala rok, poté 10 let a protože v drakově zemi čas nebyl důvodem stárnutí, nevěděla princezna co má dělat a čekala na to, že ji někdo zachrání.
Uběhlo sto let a princezna stále nic nedělala, jednoho dne se drak vrátil dříve a přinesl tu nejlahodnější potravu, kterou princezna kdy jedla. Princezna přistoupila k drakovi a poprvé na něj promluvila a zeptala se co má udělat, aby tento den dostala větší porci jídla a byla nasycena. Drak se pousmál a zašeptal, když mi očistíš šupiny na zádech můžeš sníst kolik jídla chceš. Princezna měla veliký hlad a tak vzala vodu a začala omývat drakovi šupiny.
Drak se tetelil blahem a stín který vrhal se začal zmenšovat. Princezna si začala uvědomovat, že může přes starost o druhé přinášet radost nejen sobě a nemusí už dále čekat, až ji někdo zachrání. Každý den se stín draka zmenšoval a začalo do dračí říše proudit slunce a radost a to jen díky společném péči draka a princezny.
Jednoho rána se stín draka úplně ztratil a před princeznou se objevil drak plný barev a záře, uklonil se před princeznou posadil si ji na záda a spolu s větrem ji odnesl do zářivého království, kde se princezna narodila. Drak se před princeznou uklonil a poděkoval, vznesl se do nebe a zmizel.
Princezna vstoupila do paláce, kde bylo vše tak jak palác opustila, král a královna spali a lidé se probouzeli z úleku ze stínu. Princezna byla šťastná, že je doma, ale také si uvědomovala, že jí trvalo 100 let než přestala čekat na pomoc od ostatních a začala poznávat co život může přinášet, když se jeden stará o druhého.
Od té chvíle začala princezna žít jinak, nestarala se jen o druhé, ale učila se i starosti sama o sebe a každý rok v čase léta snášel se drak k paláci a princezna omývala jeho šupiny tak aby zářil všemi barvami a drak přinášel princezně vždy nové a nejlahodnější jídlo, díky kterému, princezna mohla s radostí stárnout a nabývat moudrosti.
Poučení :
Vydejte se na cestu dobrodružství a radosti ze života, provedu Vás změnami, které Vám život přináší. Nikdy nevíme co nám život přinese a je jen na nás, kdy se rozhodneme přestat čekat na pomoc zvenčí a začneme se obracet sami k sobě. Všechny životní zážitky jsou na naší cestě potřebné a mohou nás naučit moudrosti. Ve chvíli, kdy jsme neměli možnost se něco naučit je dobré, začít se ptát a hledat odpověď.