O KARMĚ, OSUDU A NADĚJI
Aktualizováno: 31. 1.
Zdravím vás, pojďme se dnes podívat na základní principy, pomocí nichž se učíme začít žít jako lidské bytosti, kráčející ruku v ruce s řádem. Tím nejpodstatnějším principem, který nás provází a učí, je karma.
Co to vlastně je? Představte si to jako princip akce a reakce, který je plně kompatibilní s harmonií řádu Univerza. Je pro nás pomocnou silou, která nám pomáhá orientovat se v životě a podněcuje v nás touhu ke změně, neb změna je jediná jistota ve Vesmíru. V něm se vše neustále něco mění. I ve chvíli, kdy plně vstoupíme do sebe, naše vědomí je v klidu a pozoruje, jak se vše v těle, mysli, ve světě, neustále točí a mění. Není nikdy cílem zastavit procesy v sobě a tím dojít vnitřního klidu, to je proti přirozenosti. Naopak z vnitřního klidu pozorujeme synchronní hybnost všeho a vnímáme, co jsme si obtiskly do našich živlových energií za povahové kvality, které vycházejí z našich asociací na mentální úrovni. To vše pozorujeme a uvědomováním si měníme naše asociace, praxí a jednáním ve hmotě následně zušlechťujeme naše živlové / povahové energie.
Tím se učíme jít ruku v ruce s Řádem. Postupně, každodenně, krok za krokem. Nikdy to nelze udělat jedním skokem, kterým se přetočíme na hlavu a zase zpět na nohy a vše je od té chvíle jiné. Chuť to udělat takhle vychází z netrpělivosti a při takovém jednání často dopadneme na hlavu, neb se na nohy už nepřetočíme :D .
Karma není zlá, obsahuje plusové a minusové roviny a slouží jako kompas. Nemá se odžít a vytrpět. Díky ní si uvědomujeme zákonitosti, a pokud je každodenně dodržujeme, začíná náš princip akce a reakce být harmoničtější a tím se náš život stává přirozeným.
Veškeré kamické procesy, veškerou naší karmu zná naše duše a naše ochranná bytost, která nás v životě vede do všech situací, ve kterých se učíme zušlechťovat se. Pokud just chceme vůlí něco, co není kompatibilní, dá ochranná bytost ruce pryč, respektuje náš největší výchovný systém, a počká si, až se vrátíme k něčemu přirozenějšímu.
Duše vše vnímá a vždy vše ví, proto máme naše první kroky vést k uvědomování si přítomnosti duše a komunikovat s ní. Princip svobodné vůle je náš výchovný bič. Mnohdy žádáme Vesmír o něco, co nemáme v karmě, tzn. Nijak nám ta záležitost, věc, evolučně nepomůže na naší cestě a Vesmír a Řád jsou natolik milosrdní, že nám tyto přání nesplní. Pokud na nich umíněně lpíme dál, s nadšením nám je nadělí "druhá strana" , které to mnohonásobně splatíme v dalších životech. Ruku na srdce, když si něco přejeme, je dobré se podívat, odkud naše přání skutečně vychází.
Karmický princip se každému z nás spouští ve třech letech života, tzn. Po našich druhých narozeninách, kdy započínáme žít rok třetí. Mezi dvacátým prvním a dvacátým osmým rokem se nám v životě přehrají veškeré komické principy věcí, na kterých jsme si sem dolů přišli zapracovat. To znamená kouknout i zpětně, co se nám dělo v tomto období v našich partnerských, pracovních a zdravotních rovinách a kouknout, co byl společný jmenovatel všech těch událostí, co byly ty hlavní principy, které se nám opakovaly, a díky jakým povahovým rysům se opakovaly. To je vodítko, které nám ukazuje, na čem si pracujeme, co v sobě zjemňujeme, posilujeme. Jeden život se nežije pro ten jeden život a kdo k němu takhle přistoupí, začne se s karmou kamarádit. Začne mu docházet, že existuje i pozitivní karma. Přestane jí vnímat, jako nějaký nezvratný osud. Osud začne vnímat jako soubor hodnot a aktivit, které jsou nejpraktičtější a nejkompatibilnější pro jeho evoluční posun. Už náhle neřeší, co jak dlouho trvá a jde a tvoří. A jak kráčí, uvědomuje si přítomnost Naděje a vnímá jí jako princip, který nás navádí do osudových hodnot a způsobů a díky kterému docházíme i k omilostnění, dle toho, jak se chováme dlouhodobě.
Po dosažení první mystické smrti procházíme transformacemi, při kterých již vystupujeme z duálnosti karmy a do té doby si převychováváme ego do té míry, až se do nás zamiluje a rozpustí se pro nás. Co proto můžeme udělat , Mnohé a můžeme jít příkladem, což je ostatně ta nejlepší metodika výchovy.
Začněme si tedy každý den uvědomovat cestu, po které kráčíme skrz životy a smrti. Začněme si uvědomovat, že na ní již jsme, bez potřeby jí hledat. A co na závěr našeho pátečního povídání ?
Zkusme si představit, že v každé životní situaci, v každé setině vteřiny našeho života, rozhodujeme pouze o tom, zda se budeme chovat přirozeně, nebo jako přirození :p :D . Nic víc, nic míň. Je to skvělý začátek...