O DARU A SÍLE NAŠÍ ŘEČI
Na začátku bylo Slovo, píše se v jednom manuálu. Představme si, že se světlo zahustilo do zvuku, tzn nabralo opakováním určitou hustotu, která začala vibrovat, neb to, co jí vyřklo, obsahovalo vědomí, život, přítomnost. Ve vědě jsme došli pomocí kvantové fyziky ke zjištění, že vše je v podstatě zahuštěné světlo. Světlo zahuštěné do zvuku, který svou vibrací vytváří teplotu, tudíž se zabarvuje. Zvuk a barva, zvuk a barva, dva aspekty, na které reaguje naše vědomí a vytváří reakce. Za hranicemi naší základní schopnosti slyšet jsou ultrazvuk s infrazvukem, které se například používají na odstranění výrůstků u páteře. Jak spadli zdi z Jericha ? Patrně s tím mají dost společného hlásné trouby z Jericha. A takto můžeme najít mnoho a mnoho o principu a působení zvuku a slova.
Z tohoto důvodu se učíme používat mantry a modlitby. Opakování stejného textu vytváří stejnosměrný proud energie, která se zahušťuje. Tím jak houstne, klesá do hmotných rovin a v nich se projevuje na principu informací, které obsahuje a kterými je nabita.
Proto se nám v životě děje nejčastěji to, na co pravidelně myslíme, mluvíme o tom, a pak řveme. Člověk je bytost světla, proto vyhledává noc, aby si mohl stěžovat na tmu. Nejdříve se potřebujeme z tohoto sebelítostivého přesvědčení probrat.
Jak to celé funguje ? Představte si, že zažijeme nějakou událost, dostaneme nějakou informaci. Často ztrácíme návaznost a spadneme z bezpodmínečných rovin do podmínek a pudů, neb to okamžitě hodnotíme, chceme to mít ze strachu pod kontrolou a v tu chvíli jsme v háji a veškeré výsledky našich slov a činů nejsou skoro ani třetinové, oproti vynaložené energii, kterou jsme do toho dali. Co se v nás vlastně děje ve chvíli, ve které obdržíme informaci ? Naše ego okamžitě střelhbytě napochoduje do podvědomí, kde máme uložené naše veškeré vzpomínky a podívá se, kolikrát jsme v podobné situaci byli a kouká, čím si nás může udržet pod kontrolou.
Zaznamená, že v rámci dané situace máme již zkušenosti, ve kterých jsme zažili šok, strach, stres, vztek a spousty dalších a už si to nadšeně mašíruje do druhé čakry, do spodního tantchienu, kde máme své živlové energie a už si z našeho „kotle“ tahá baterky a energie rovnou nabité těmi emocemi, které používáme a netransformujeme si je a začíná nás přesvědčovat, jak máme být opatrní a bacha na tohle a na tamto a hlavně už v žádném případě nedovol, aby … A začne přesvědčovat naše vědomí, že se máme ztotožnit se způsobem uvažování, jakým nám předkládá, protože je to přeci rozumné, sebezáchovné, dostatečně hrdé. A ve chvíli, ve které se s takovým přesvědčením ztotožníme, bingo ! Má nás na vařené nudli.
Můžeme zkoušet být v podvědomí dřív, než ego, ale to se nám nikdy nepodaří. Jednak s ním v tu chvíli chceme soupeřit a soupeření je pudová záležitost na úkor někoho, něčeho a jsme v podmínkách a rovinách, kterým ego kraluje a jednak na to nemáme kapacitu. Tohle ten důvod, proč se učíme zklidňovat se. Tohle je důvod, proč se učíme relaxovat a meditovat. Potřebujeme dosáhnout stavu klidu, ve kterém jsme schopni pozorovat veškeré výpravy ega a postupně se nám každodenní praxí daří vidět ty výpravy ucelené. Náhle vnímáme celý ten proces od A do Z i s následky a příčinou a blik a celé to padá, rozpouští se to, odchází a my to jen pozorujeme, už se v tom nehrabeme.
Náhle si uvědomujeme celý ten proces naší řeči. My sice vyřkneme větu, která obsahuje specifické informace, ale málokdy si všímáme, jak ta věta obsahuje veškeré naše chtění a tlačení, obsahuje naše strachy a obavy a tím dělá bordel v prostoru. A ve chvíli, ve které nás někdo upozorní a řekne : „ Hej, zklidni se.“ , máme tendence jít do konfliktu a začínáme sáhodlouze a marnotratně vysvětlovat, jak to myslíme a nemyslíme.
Je blahodárnější se zklidnit a začít se poslouchat. Sami si kolikrát odpovídáme na otázky, které nás trápí. Pozorovat se neznamená hlídat se, hlídáním vzniká stres, obava a schíza. Pozorováním a uvědomováním vzniká změna i změna řeči.Vemte si, jak často se pohybujeme v podmíněných rovinách, v pudech a emocích. Jsme samé kdyby a jestli a kéž a aby a ještě jsme do toho hrdí, jak ty trýznivé situace zvládáme :P :D.
Přítomnost žádné podmiňování, hodnocení a souzení k životu nepotřebuje. Přítomnost je v srdci, v bezpodmínečných rovnách. Bezpodmínečné roviny zkrátka a jednoduše znamenají bez podmínek, bez soudů, bez coby kdyby. Vnitřně to víme všichni. Každý touží po lásce, každý si jí zapodmínkuje a následně se diví, že je mu s hustými, druhočakrovými energiemi, které si vlastním chtěním šoupnul do čtvrté čakry, dost šoufl. A ještě za to přece můžou ostatní, protože … :D :D :D
Proč máme strach hovořit přítomně ? Protože se věcí mění, transformují se do plusu a my si už nemůžeme na něco stěžovat, litovat se a dělat ze sebe hrdiny, trpitele a spasitele. Přítomný okamžik nás učí vyřknout skutečnost. Skutečnost je energie bez podmínek a bez záporů, pro ne ( nebojím se, nekouřím, nechci ) tu není místo. Přítomnost nás učí hovořit jasně, věcně, s citem a přirozeností. Všichni v sobě obsahujeme princip první tarotové karty Mág. Magie je myšlenka. Vyřčená myšlenka se stává skutečností. Co na tom, že se třeba ve třiceti najednou učíme znova mluvit, jak malí ? Je to hra, hra s úctou a radostí z nových uvědomění.
Vzpomeňme si na kabalu, či na runy. Jsou to symboly, obsahující celé souzvuky informací. Učíme se je vnímat vědomím na mentální úrovni. Proto nejde často něco přeložit doslovně ( včetně čínsštiny, oghamu a mnoha abeced v jejich jádru a skutečnosti). Doslovné překlady znějí kostrbatě a je znát, že jsou výplodem mysli. Kabalista i runik se učí pracovat s písmenem po písmenu, se znakem po znaku. Učí se stávat se těmi principy, které symbolizují. Bez snahy je ovládat a vlastnit, neb pak nejsou celistvé. Následně se učí s dvojklíči ( dvě písmena, či znaky ) , trojklíči atd. Všímá si souzvuků, rezonancí, vnitřních a vnějších reakcí a postupně nachází sílu ticha, sílu nejdokonalejšího zvuku, i sílu strnulosti, sílu nejdokonalejšího pohybu.
To vše se odvíjí od řeči, od naší schopnosti s ní vědomě pracovat a rozvíjet se. Časem se naše vyřčená přání, nabitá chtěním mění na poděkování svítící pokorou a úctou. Méně je vždy více. Co nám brání vybrat si jednu větu a opakovat si jí 21 dní v kuse, vytvořit si tak celistvý náboj ( volt ) a pozorovat, co vše se mění. Pozorovat, kolik věcí dokáže ovlivnit jedna upřímná věta v přítomném čase. Opakujeme si jí několikrát denně, nahlas pro hmotu, šeptem pro astrál, vnitřně pro mentál. A náhle začínáme více svítit. Jsme nadšení a vděční. Ne za to, co jsme získali, ale za to, o co jsme přišli...
Chcete si ozkoušet sílu samotných písmen ? Jdeme na to :) Uvědomme si, že nejsilnějším vibračním pojivem jsou naše samohlásky. Můžeme si všimnout, že národy, které ve svém jazyce a své řeči používají samohlásek více a častěji a jejich řeč je foneticky měkčí, jsou více otevření citu, impresím, umění atd. Národy s řečí a jazykem tvrdším jsou více techničtí, průbojní, houževnatí. Není lepších a horších. Vždy se učíme spojovat protiklady. Co jsou tedy samohlásky zač energeticky? Samohláska A má v sobě vibraci, která nás táhne nahoru. E je samohláskou, která zní v prostoru cyklicky a šíří se vodorovně a opravdu to vypadá, jako kruh na vodě. I je energie dostředivá, koncentruje se doprostřed (odtud I, Ich, Já ) a umí vystřelit nahoru i dolů. Samohláska O vytváří také kruh, v tomto případě opačný, než u E, tzn vypadá to jako kruh na stojáka, štít. Samohláska U je energií, které vše táhne dolů a kotví nás a uzemňuje. Všímáte si toho, jak jsou samohlásky navzájem protikladné, i se doplňují jako celek? Zkuste si s nimi hrát, dejte si ten čas. Můžete si samozřejmě místo toho jít popovídat se známýma o vzpomínkách a o tom, jak je to těžké. Záleží vždy jen na nás, jak se máme rádi a jsme ochotni se učit být v bezpodmínečné lásce. A to jsme v jádru všichni...
Mějte víkend takový, jaký potřebujete, užívejte, s láskou pějte a těším se na vás v pondělních Kafe s Tarotem od 17:00 – dle lidí a v sobotu, 24.6. na Dzomsa walk Vyšehrad, kde nás čeká spousta zajímavých cvičení a relaxace v rámci Slunovratu a Noci Svatojánské 😊
Za Dzomsa team
Honza R