Letní květiny
Byl jednou jeden kouzelník,
ten v ledném bydlel hradu,
kol pás měl z jíní setkaný
a sněhobílou bradu.
Na hlavě věnec ze smrčin a z vybledlého kvítí, a na závoji mlhavém se křišťály mu třpytí.
Tomu se jednou zastesklo v podzemní ledné sluji, i chtěl se jíti podívat, kam denně mraky plují.
On dávno slyšel o zemi, kde v keři ptáče zpívá, kde v každé řeky rákosí se luzná víla skrývá.
Kde slunko celý boží den si nezahalí líce, kde písní, vůně, hvězdiček a květů na tisíce.
Vzal do ruky svůj hromný kyj, v plášť zahalil se úže, a těšil se, jak přivine ku svadlým retům růže.
A těšil se, jak zobjímá ty víly lehkonohé, a tak ve sladké naději juž kraje prošel mnohé.
Však běda! jaká proměna! i slunce před ním schladlo, a když vzal kvítí do rukou, hned jeho dechem svadlo.
Na řekách led, na zemi sníh, kam těkavý zrak hledne, kol jenom poušť, kol jenom smrt a nikde víly jedné!
Kam vkročil, zas ten starý led, zas kroupy, sněhy, mrazy, i rozpláče se kouzelník a sám si hlavu srazí.
A teplý vánek po poli zas pohrává si čile, a z těla kmeta - jaký div! sněženky vzrostly bílé.
Křepelka volá pod mezí a v háji sedmihlásek, a luh, jak by ho posázel, jest plný sedmikrásek.
A vrkoče si v rákosí zas proplétají víly - již smutná zima zhynula, ó vítej, máji milý!
Jaroslav Vrchlický - Jarní romance
Krásný den všem.
Kdo z Vás se cítil v posledním měsíci jako kouzelník v básni? Já sama několikrát.
O to co mi pomohlo se této nálady dostat je tento článek :
Tento týden jsem věnovala čas procházkám krajinou a vzpomněla jsem si, že mou oblíbenou činností v dětství bylo procházet se a pozorovat rozkvetlé zahrady. Jen tak být spolu s květinami jsem si po dlouhé zimě dopřála, až teď. V dětství jsem si vybrala vždy jednu květinu, která se mi líbila. Chodila jsem se koukat na její růst a proměny.
Počítala lístky a poupata. Takhle jsem se s květinou seznamovala, až jsem zjistila, že vůně této květiny mne může provázet klidně celý den, nebo se objeví, ve chvíli kdy něco konkrétního prožívám,(smutek, radost…..).
Nejvíce mne životem provázejí růže a kosatce, až mnohem později, jsem zjistila, že můj oblíbený znak Fleur-de-lis může být lilie i žlutý kosatec. Někdy nám může historie, místo i název květiny naznačit co můžeme sami o sobě objevovat.
Tak například kosatec:
Iris, zmínky o něm jsou již ve starověkém Egyptě, kde byl používán pro léčivé účinky.
Egypťané nazývali Kosatec Oko nebes. Od starověkého Řecka nese svůj název Iris což byl název pro duhu, (Bohyně Iris byla bohyní duhy a byla prostředníkem mezi Nebem a Zemí.)
Bylo popsáno přes 300 druhů kosatců.
Iris japonský byl pěstován kolem hradů, aby ztěžoval cestu nepřátelům, jeho oddenky jsou při poranění kluzké, také se z něj dostával škrob na výrobu pudru. Ve středověku byl pěstován, jako odháněč duchů a kytice v ložnici podporovala mužskou sílu.
Pokud chceme můžeme se o květinách, které běžně potkáváme v zahradách mnohé dozvědět.
Cvičení:
Vyberte si květinu, kterou máte nejraději. Zkuste si o ní něco přečíst, pozorujte ji, zjišťujte co se Vám na ní líbí (listy, květ, kde žije s jakým zážitkem ji máte spojenou?)
Sami uvidíte, že květina sama Vám může mnohé o Vás říci beze slov.
Děkuji a Krásný víkend všem
Těším se na Vás na společných akcích Dzomsy ( 24.6.Dzomsa walk Vyšehrad )
Lucka Š.