Kulinářské poklady Ammánu

Jordánsko, den druhý.

Znáte to, přijedete do cizího města, které skrývá netušená překvapení. Máte touhu objevovat, ale nevíte, kde začít, co dřív ochutnat, který obchod navštívit dřív. Problém je v tom, že nevíte, kde začít. Tato neznalost nevyhnutelně vede k tomu, že dojdete pouze k tomu, že někdo využije vaší kompletní neznalosti místa, regionu a kultury. Je nevyhnutelné, že se musíte co nejrychleji stát domorodcem, a získat alespoň základní znalosti.

A já si pro toto objevování vybral Osamu. A můžu Vám říct, byla to zkušenost! Z absolutní beznaděje při našem prvním setkání po bezmezné nadšení v okamžiku, kdy jsem se s Osámou loučil po perfektně stráveném dni. Při hledání možností, jak objevovat Ammán, jsem na internetu narazil na „Guru walks“, které nabízí mimo jiné food walks. Je to velmi jednoduché, rezervujete si termín, procházka je zadarmo a vy se na konci rozhodnete, jaká bude odměna pro průvodce. Obvykle se pohybuje mezi 20–50 USD za osobu.

Po rezervaci túry mě kontaktoval Osama přes WhatsApp, dohodli jsme si místo setkání a já plný očekávání vyrazil. Setkali jsme se před Ammán Pasha hotel nedaleko amfiteátru. Říká se, nemáte nikdy druhou šanci udělat první dojem a upřímně, po setkáni s Osámou jsem měl chuť procházku zrušit. Měl jsem k tomu více důvodů. Představoval jsem si Osámu úplně jinak. Chlapík, kterého jsem poslal vypadal všelijak a rozhodně ne jako průvodce. Takový ten týpek, který má na každé ruce 5 prstenů, všechno zná a všude byl. Černé brýle, no prostě takový místní ammánský mafián. Co se ovšem stalo poté, předčilo mé očekávání.

Už samotný úvod byl zajímavý. Krátká historie Ammánu a Jordánska, velmi stručná a zajímavá. Nic, co by mě začalo nudit a kupodivu, můj názor na Osámu se začal velmi rychle měnit. Osama dle svých slov je ateista a je rád, že se narodil v Ammánu, žije zde a skoro určitě zde i zemře. Jordánsko je země, kde žijí křesťané, muslimové, buddhisti a lidé jiného vyznání v pokoji vedle sebe a nejsou zde žádné genderové rozdíly a předsudky. Trošku jsem nadzvedl obočí, protože mi to v tomto regionu připadá neuvěřitelné, nicméně pro tuto chvíli jsem tomu chtěl věřit. Otázku homosexuální komunity jsem raději neotevíral.

Naše první zastávka byla v nejstarším pekařství v Ammánu – pekařství Hamwi, které nabízí různé druhy chlebů, sušenek a sladkostí. Pekařství je velmi rušné místo, kde se dveře opravdu nezavřou. A majitelé ví, co dělají. Ne nadarmo se v Jordánsku v Černé poušti našli zbytky chleba upečeného před více než 14 tisíci lety, což je nejstarší důkaz o pečení chleba. Tak staré vzorky zde ale neměli. Naštěstí.

Pokračovali jsme přes cestu a minuli jsme římské veřejné lázně – Nymphaeum, kousek od náměstí Hashemite. Podobné fontány byly v římských městech velmi oblíbené a „Filadelfie“, jak Ammán nazývaly staří Řekové a Římané nebyl výjimkou. V tomto případě se předpokládá, že fontána obsahovala bazén o rozloze 600 m2 a tři metry hluboký. Co bylo ovšem zajímavé byly pytlíky s chlebem visící na plotech. Chléb se v Jordánsku nesmí vyhazovat, proto jej místní nechávají vyset na plotech, a chudší obyvatelé Ammánu jej recyklují, většinou melou na strouhanku. Kočky a psy, kterých je všude bezpočet si také nepřijdou zkrátka. Je dá se říct povinností místních řezníků je krmit odřezky a kousky masa. Prý to přináší štěstí.

Hned přes ulici naproti lázní začíná místní tržiště, které bylo hlavním cílem naší procházky. Popsat podrobně co vše lze v tržišti vidět, zažít a ochutnat je vlastně nemožné, protože by to možná vydalo na velmi dlouhou knihu. Tržiště v Ammánu je srdcem města, které tepe nepřetržitě a není nic, co by se zde nadalo sehnat. Zapomeňte na hygienické standardy moderní Evropy a přehnaný design. Vše je funkční a velmi efektní. Právě tyto tržiště, bazary stály za rozmachem obchodu v Evropě, poté, co díky křižáckým výpravám byl tento způsob obchodování přenesen do Evropy.

Na tržišti mě nejvíce zaujala tržnice se zeleninou, která byla vyskládaná v neuvěřitelném množství a byla čerstvá, hromady různých oříšků, které prodejce praží přímo před Vámi a samozřejmě koření. Jordánská kuchyně používá mnoho druhů zeleniny, jogurt, skopové a drůbeží maso, bylinky, cibule, česnek. Zajímavé je také, že Jordánsko je největší producent oliv na světe, proto olivový olej je nedílnou součástí jordánské kuchyně. Velmi populární je směs koření zvaná za’atar, která obsahuje mateřídoušku, tymián, saturejku, sezam, sumak, škumpu a někdy i fenykl. Velmi mě zaujali velké bílé koule, což jak mi Osama vysvětlil se nazývá Jameed a jedná se o jogurtové koule, které se suší na slunci a při přípravě jídel se strouhají. Jo a potom fialový květák, ale to mi Osama vysvětlil je pouze marketing. Prý aby se lépe prodával.

Naše další kroky vedli do části, kde si můžete nechat ušít cokoliv Vás napadne. V dlouhých řadách zde stojí šicí stroje, které se celý den nezastaví. Tyto šicí stroje obsluhují pouze muži a jejich umění je opravdu úctyhodné. Dokážou vytvořit cokoliv.

Když jsme se ocitli zpátky na ulici, upozornil nás Osáma na jednu zajímavost. Na stopě jedné z pasáží byli nalepené suché pytlíky od čaje. Jak nám vysvětlil, jedná se o místí rituál. Poté, co se čaj vyluhuje, hodíte pytlík na strop a pokud tam zůstane přilepený, budete mít štěstí. Platí to i v případě, že se zde budete procházet a nějaký pytlík na Vás spadne.

Odcházeli jsme z tržiště plni dojmu, ochutnali snad vše, co se ochutnat dalo a nechali se unášet nekonečnými proudy lidí. Byl jsem rád, že náš průvodce je právě Osáma, který nám vše trpělivě vysvětlovat, nechal ochutnat, seznámil s místními, ale nikdy nás nenutil něco kupovat.

Pokud dostanete chuť na něco sladkého, rozhodně nesmíte vynechat tradiční dezert kunefe. A v případě kunefe mi Osama vysvětlil jednu ze záhad, nad kterou jsem už druhý den přemýšlel. Byla to záhada dlouhé fronty. Nedaleko mešity jsem si včera všimnul velmi dlouhé fronty. Jak mi Osáma vysvětlil tato fronta se tvoří před pekařstvím Habibah Sweets, které je vyhlášené svým jedinečným Kunefe. Jedná se o tradiční arabský dezert vyrobený z tenkých nudlí, které jsou namočené ve sladkém cukrovém sirupu. Dezert se typicky vrství buď sýrem, různými druh krémů nebo ořechů. Naštěstí jsme nemuseli stát dlouhou frontu. Jak nám Osama vysvětlil, tato fronta se tvoři jen díky posedlosti místních koupit tento dezert v nejoriginálnějším a nejstarším pekařství. My jsme popošli pouze asi 50 metrů dál, kde má toto pekařství pobočku a bez fronty jsme mohli vychutnat tento úžasný, ale velmi sytý dezert.

Mimochodem, když už jsme u těch specialit, nejlepší humus najdete jen o pár metrů dál v restauraci „Jerusalem“. Nenechte se zmýlit, pokud Vám někdo bude tvrdit, že nejlepší je za rohem v „Al Mamkleh“ restauraci. Opravdu není. Svoji slávu získal pouze tím, že zde kdysi obědval královský pár.

Po všem tom jídle jsme dostali žízeň a zamířili ke stánkům s čerstvou ovocnou šťávou. Zde ovšem stojí za to pečlivě vybírat. Nejlepší je navštívit bistro, kterému věříte. Jak nám Osama vysvětlil důležité je odkud bistro bere vodu, a jak skladuje ovoce. U té vody bych se na chvilku zastavil. Voda, které je v celém Jordánsku nedostatek se skladuje v tancích na střechách a je proto důležité vědět odkud které bistro vodu bere, protože v tomto případě je čistota tanků logicky důležitá. Místům, kde je ovoce vyskládáno na ulici je prý nejlepší se vyhnout. Můj favorit je čerstvá šťáva z manga a granátových jablek.

Na závěr nás Osáma pozval k sobě domů na oběd. Měl jsem pocit, jsem dokonale seznámen s Jordánskou gastronomií, ale tato večeře byla opravdu skvělá. Osama nám servíroval pokrmy, kterou připravil se svojí ženou a byla to úžasné! Zde je menu:

Mutabal

– pomazánka z lilku, který se peče se slupkou, takže má příjemnou, lehce uzenou příchuť’ smíchaný s tahini, česnekem, římským kmínem, olivovým olejem, citronem, chilli, petrželí a koriandrem

Humus a falafel

- ten asi nemusím představovat :)

Magluba

– hlavní chod skládající se masa, rýže a smažené zeleniny vložené do hrnce, který se při servírování obrátí dnem vzhůru. Odtud pochází název jídla, který se doslova překládá jako „vzhůru nohama“

Poděkovali jsme Osamovi za úžasný den a měli jsme pocit, že konečně nejsme v tomto krásném městě cizinci. Byl jsem rád, že jsem tentokrát nedal na první dojem a moje pochybnosti zůstali v pekařství, kde jsme dnešní procházku začali.

Naše další plán pro tento den byla návštěva citadely, ale já měl velkou chuť na pivo. A protože slavná „duhová ulice“ byla nedaleko, nemohl jsem odolat. O tom ale zase příště.

Mějte se fajn.

Odkazy na místa v článku:

Guru walk - vice info zde

Pekárna - více info zde

Habibah sweets - (ten s dlouhou frontou) - více info zde

Jerusalem Restaurant - nejlepší humus a falafel - více info zde