Marek K.
KAFE, SMÍCH, RADOST…(A NĚKDY I CIGÁRA)

A to přitom nemusíte sedět u kávy s Iggy Popem, abyste se cítili skvěle.
Vítám vás všechny u druhého dílu foto-blogu.
Sérii fotografií, kterou vám dnes chci tady představit, se týká setkávání.
Inspirací mi byl, dnes již zesnulý, válečný veterán, v pozdějších letech psychiatr a malíř, který byl klientem našeho domova. Ráno po probuzení cvičil. Půl hodiny se věnoval cvičení dechu a poté meditoval. Ve společnosti uměl moc krásně povídat a měl „zdravý“ pohled na svět.
Při jednom povídání se mě ptal, co mě naplňuje a baví. Pochopitelně jsem odpověděl, že
práce, kterou dělám, hudba a fotografování. U té fotografie se pozastavil.
„Dělejte, co vás baví. Víte, co by byl krásný fotografický soubor? Když se lidé setkávají. Dnes už se lidé neumějí moc setkávat, což je velká škoda.“
V ten moment jsem si vzpomněl na svoji sérii – lidé v kavárnách.
Když jsem se nastěhoval do Prahy, bydlel jsem na Albertově. Každý den jsem si po práci chodil sednout na Náplavku, pozorovat lidí, odpočívat nebo se projít Malou Stranou a Kampou do své oblíbené kavárny Kafíčko na Maltézském náměstí. Ty večery zde byly a jsou stálé nádherné když tudy procházím.
Kavárna, ve které není wi-fi - můžete si v klidu číst, hrát si s někým karty nebo „Člověče, nezlob se, jen tak být a hlavně, se s někým setkávat. Vždycky jsem „tajně“ s foťákem pozoroval okolí kavárny a občas vyfotil, pro mě, zajímavou momentku. Moment, kdy se lidé smějí či se zajímají o to, co ten druhý vykládá.
Tímto jsem odstartoval takové své „kavárenské pozorování“ a vždy, když jsem zpozoroval, jak se lidé mezi sebou baví, zkusil jsem tento záběr vyfotografovat. Fotografie, které jsem pořídil v Kafíčku, jsem se pak rozhodl vytisknout na velký formát a majiteli kavárny jsem je věnoval.
V souboru jsou jak fotografie z Kafíčka, tak ještě pár záběrů z ulic Brna s pohledem na osazenstvo v různých kavárnách.
Tak šup na kávu nebo čaj.
Ať už do Dzomsy nebo kamkoli jinam.
Setkávání je radost a i když je třeba v určitý moment židle prázdná, někdo na ní vždycky (při)sedne.
Marek