Jordánsko, den 4. Po stopách Křižáků a Římanů

pozn. autora - v článku jsou použity citace z knihy - Průvodce Jordánskem (Rough Guide Jordan)

Po krásných dvou a půl dnech v Ammánu nastala chvíle nastartovat auto a vyrazit objevovat další krásná a zajímavá místa Jordánska. Naše další cesta vedla na sever a cíl byl malebný křižácký hrad Ajloun a fantastické ruiny římského města Džeraš.

Cestování po Jordánsku autem je příjemné, silnice jsou ve většině případů ve velmi dobrém stavu, po cestě je mnoho příležitostí zastavit na kafe, nebo malou svačinu. O benzín si taky nemusíte dělat starost, čerpacích stanic je po cestě dost a benzín stojí cca 30,- za litr.

Cesta z Ammánu na hrad Ajloun trvá autem hodinu a půl (70 km) a do Džeraše je to dalších 30 minut (21 km). A cesta určitě stojí za to. Zvlněné kopce severního Jordánska jsou jednou z nejkrásnějších krajin na celém Blízkém východě, s hektary olivovníků a fíkovníků, místy se starými borovicovými lesy a pšeničnými poli, které se střídají s úrodnými, kultivovanými údolími, jež směřují na západ do hlubokého údolí Jordánu.

Jedná se o nejhustěji osídlenou část země a každý kopec a vádí má svou vesnici. Mnoho místních obyvatel pochází ze starých syrských rodin, ale ve spoustě měst žije také značný počet Palestinců, kteří na východním břehu Jordánu nadále hospodaří podobně jako na západním břehu Jordánu a v Galileji, než museli uprchnout během válek v letech 1948 a 1967. Tato oblast také nese hlavní tíhu jordánské uprchlické krize ze syrské války. Města Ramtha a Irbid leží hned za hranicí od města Dera'a, kde v roce 2011 vypukla syrská revoluce, a absorbovala nespočet rodin, které utekly před boji.

V biblických dobách se jednalo o větší část oblasti známé jako Dekapolis a dochovaly se zde rozsáhlé ruiny významných římských měst, především Jeráše severně od Ammánu a Umm Qais na dalekém severozápadě. Západně od města Jerash dominují kopcům nad Ajlounem zříceniny hradu z doby arabské křižácké války, kde se nachází také krásná lesní rezervace Ajloun, zasazená do izolovaných lesů se stálezelenými duby, která je nyní také místem fascinujících venkovských procházek a místních vesnických projektů.

Ajloun

Zelené kopce severního Jordánska jsou protkány nesčetnými svěžími údolími. Husté borové, dubové a pistáciové lesy pokrývaly tyto svahy až do počátku 20. století, kdy byly rozsáhlé plochy vykáceny, aby se zajistilo dřevo pro železnici v Hádžázu, a to jak pro stavbu tratí, tak pro palivo. V oblasti AJLOUN kolem stejnojmenného horského tržního města se jich však zachovalo dost na to, aby poskytly spoustu možností k procházkám a piknikům v jedněch z nejjižněji položených přirozených borových lesů na světě. Na jednom z vrcholků se nachází nádherný hrad z doby křižáků, který se nachází mezi olivovými háji."

Hrad Ajloun - arabsky Qal'at ar-Rabadh - který se nad ním tyčí ze západu. Kopec, na němž se hrad nachází, Džabal Auf, má ideální polohu a nabízí výhled z ptačí perspektivy na okolní krajinu a na tři hlavní vádí vedoucí do údolí Jordánu. Říká se, že zde dříve stával izolovaný křesťanský klášter , v němž žil mnich jménem Ajloun. V roce 1184, uprostřed křížových výprav, klášter zchátral a arabský generál a blízký příbuzný Saláha ad-Dína, Azz ad-Dín Usáma , využil příležitosti a postavil na jeho troskách pevnost, částečně proto, aby omezil expanzi křižáckých království (hrad Belvoir stojí hned za řekou Jordán na západě a franská pevnost Karak je zlověstně blízko), částečně proto, aby ochránil železné doly v nedalekých kopcích, a částečně proto, aby ukázal silnou ruku rozhádaným klanům místního kmene Bani Auf. Legenda praví, že Usáma, aby demonstroval svou autoritu, pozval šejky kmene Bani Auf na hostinu do nově dostavěného hradu, pohostil je a nakrmil a pak je všechny uvrhl do žaláře.

Nový hrad zaujal také své místo v řetězci majáků, které dokázaly přenášet zprávy holubí poštou od hranic u Eufratu do káhirského velitelství za dvanáct hodin. Z dochovaných záznamů se zdá, že Ajloun se proti Frankům úspěšně bránil. Hrad Ajloun, který v letech 1214-15 rozšířil Azz ad-Din Ajbak (který pracoval také na Kasr Azraq), byl po vyplenění invazí Mongolů v roce 1260 přestavěn mamlúckým sultánem Bajbarsem. V sedmnáctém a osmnáctém století zde byly posádky osmanských vojsk, ale když tudy v roce 1812 projížděl badatel Burckhardt, zjistil, že hrad obývá pouze čtyřicet členů jedné rodiny. Zemětřesení v letech 1837 a 1927 způsobila velké škody a na dochovaných stavbách probíhají konsolidační práce."

Džaraš

(ve starověku Gerasa) je město v Jordánsku v governorátu Džaraš, jehož je zároveň hlavním městem. Nachází se na severu Jordánska 48 km na sever od Ammánu. Starověké město bylo založeno Alexandrem Makedonským nebo jeho generálem Perdikkem. Později tvořilo součást Desetiměstí. V letech 129–130 město navštívil sám císař Hadrianus. V roce 749 ho postihlo silné zemětřesení, které město z větší části zničilo. Ruiny pak byly objeveny až roku 1806. Posléze se kolem ruin zformovalo dnešní moderní město. Turistický průmysl je důležitý, turisté se jezdí dívat na monumentální ruiny staré Gerasy a Gerasa je druhou nejnavštěvovanější památkou v Jordánsku po Petře.

Je docela možné, že strávíte prohlídkou Džeraše celý den, místo je opravdu úchvatné. Rozhodně bych doporučil se vyhnout všem restauracím v areálu. Auto se dá zaparkovat hned u vchodu do areálu. Taky doporučuji přibalit do batohu vodu (nebo pivko) a pokud svítí slunce tak opalovací krém :).

Památek v Džeraši je opravdu dost a já zde zmíním ty nejdůležitější.

Hadriánův oblouk

První památkou, kterou uvidíte, když se blížíte k Jerashi od jihu, když vystoupáte po schodech od pokladny, je obrovský Hadriánův oblouk, který se tyčí nad dopravní křižovatkou. Jedenáct metrů vysoká brána s trojitým obloukem, která původně měřila téměř 22 metrů a která byla restaurována a částečně rekonstruována, byla postavena na počest návštěvy císaře Hadriána v Jerashi v letech 129-130 n. l. V roce 1230 byla brána přestavěna na oblouk, který byl v roce 1230 postaven na počest návštěvy císaře Hadriána v Jerashi.

Hipodrom

Na západní straně Hadriánova oblouku patří soustava malých oblouků k rekonstruované jižní zdi Hippodromu, která prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Ten byl ve starověké Gerase dějištěm sportovních slavností a vozatajských závodů; po 1500 letech je jím znovu. S délkou 244 m a kapacitou až patnáct tisíc diváků je na Jeraš impozantně velký, přesto je nejmenším dosud objeveným hipodromem v Římské říši. Circus Maximus v Římě pojal přes 157 000 lidí. Aréna v Jerashi si však získala mezinárodní pozornost díky tomu, že se zde dochovaly zbytky původních startovních bran a také některé plochy původního sezení.

Při cestě na sever směrem k návštěvnickému centru projdete vlevo kolem řady obchodů vestavěných do hipodromu a vpravo kolem malého zchátralého byzantského kostela biskupa Marianose, který byl postaven v roce 570 mezi římskými a byzantskými hroby na tehdejší hlavní silnici Gerasa-Filadephia.

Jižní brána

Severně od hipodromu se nachází restaurace (nedoporučuji), průvodcovská kancelář a návštěvnické centrum, které bylo nedávno zrekonstruováno, s dobrým výkladem a mini muzeem (zdarma). Za ním dojdete k zrekonstruované Jižní bráně, hlavnímu vstupnímu bodu do starověkého města.

Oválné náměstí

Za Jižní bránou vede rozdělená Jižní ulice mezi pravděpodobně helénistickou osadou vpravo a obnovenými klenbami podpírajícími spodní terasu Diova chrámu vlevo. Vychází na jedno z nejpůsobivějších děl římského urbanismu na světě, Oválné náměstí. Náměstí se skládá z velké centrální dlážděné plochy, kterou uzavírají dvě zakřivené kolonády, obě nepravidelně prohnuté elipsy a různé délky, tvořící elegantní, plynulý vstup do vlastního města a zároveň obratně spojující východo-západní osu Diova chrámu se severo-jižní osou hlavní ulice, Cardo.

Jižní divadlo

Z náměstí stoupá cesta na západ k Jižnímu divadlu, nejvelkolepější ze všech jerashských památek a největšímu ze tří městských divadel. Nyní je rozsáhle zrestaurované a bylo postaveno v 90. letech n. l. pro více než tři tisíce diváků, přičemž náklady na stavbu byly částečně kompenzovány příspěvky bohatých Gerasenů.

Diův chrám

V sousedství divadla na stejném kopci se v době svého největšího rozkvětu nad městem tyčil Diův chrám, který měl být stejně jako sesterský Artemidin chrám v centru města viditelný ze všech částí Jeráše. Chrám, původně obklopený obřími korintskými sloupy vysokými 15 m (tři, které stojí nyní, byly v roce 1982 znovu vztyčeny na nesprávném místě), byl postaven v letech 162-163 n. l. na základech předchůdce z prvního století před naším letopočtem, který sám nahradil chrám z druhého století před naším letopočtem.

Cardo (Kolonádová ulice)

"Cardo" se sloupovím , hlavní třída starověkého Jeraše, vede na sever od Oválného náměstí do centra města. Ulice dlouhá asi 800 m byla původně vyložena jónskými sloupy, ale někdy během přestavby města ve 2. století byla rozšířena až k Artemidinu chrámu a sloupy byly doplněny na honosnější korintské. Podél cardo sloupy podpíraly souvislý architráv a široký krytý chodník po obou stranách umožňoval přístup do obchodů za ním.

Jižní tetrapylon

"Cardo" se stýká s první ze dvou hlavních příčných ulic v Jerashi, jižním Decumanem, na křižovatce známé jako jižní Tetrapylon. Uprostřed tohoto kruhového náměstí se nacházejí čtyři volně stojící podia, z nichž každé bylo zdobeno mušlovými výklenky a neslo čtyři sloupy zakončené čtvercovým entablaturem. Mezi čtyřmi sloupy každého pódia stála pravděpodobně socha. Tato impozantní stavba byla navržena tak, aby z prosté křižovatky ulic udělala velkolepé místo setkávání lemované obchody a zároveň nebránila dopravě z ulice do ulice.

Nymfeum

Za jižním tetrapylonem bylo cardo rozšířeno do největší šíře a byzantské zvýšení dlažby zahrnovalo přidání malých výklenků dole na úrovni kotníků, buď pro malé sochy, nebo případně pro pouliční osvětlení. V tomto úseku jsou obzvláště zřetelné stopy po jízdě vozů. Osm vysokých sloupů vlevo označuje vchod do katedrály, zatímco za ním, před čtyřmi ještě vyššími sloupy, se nachází Gerasovo honosné Nymfeum. Nymfaeum, dokončené v roce 191 n. l. a zasvěcené tančícím a zpívajícím vodním nymfám, bylo velkolepou veřejnou fontánou: představte si pohled a zvuk vody, která hojně stříká z tak jemně vytesaného monumentu."

Komplex Artemidina chrámu

Za nymfami následuje třináct sloupů běžné velikosti a čtyři obrovské sloupy označují vstup do Artemidina chrámu. K tomuto chrámu, nejvýznamnější stavbě starověkého města, vedla dlouhá východozápadní Posvátná cesta, která vycházela kdesi v obytných východních čtvrtích a protínala Cardo v místě označeném čtyřmi obrovskými sloupy.

Severní divadlo

Z nádvoří Artemidina chrámu vede cesta na sever k zadní části obnoveného Severního divadla. Toto divadlo, které je mnohem menší než jeho jižní dvojče, bylo původně postaveno v roce 160 n. l. jako malý prostor pro představení nebo zasedací síň městské rady; mnoho sedadel ve spodních řadách je označeno řeckými jmény, která odkazují na kmeny, jež hlasovaly v městské radě. Na obou koncích půlkruhové stěny orchestřiště jsou půvabné malé kamenné reliéfy, které zobrazují ženy a chlapce tančící a hrající na různé hudební nástroje.

Stoji to opravdu za to! Ale my už musíme dál, tentokrát na úplný jih, čeká nás poušť a beduíni ve Wadi Rum. Tak ahoj příště.