Jen tak být.....
Roztáhnout křídla, na snech nechat se nést. Vy co sníte i Vy co bdíte je čas radovat se
Koho z Vás už nebaví poslouchat podívej se na to co stalo se Ti v minulosti? Podívej se co tě čeká v budoucnosti? Ano minulost ovlivňuje přítomnost a budoucnost je řada možností, které mohou nastat za určitých podmínek. Co to je dovolit si jen tak být, řeknu Vám jeden příběh ze života:
Vše je o rozhodnutí. V pátek jsem byla plně připravena na pracovní sobotu, mám to štěstí, že je moje práce i mým koníčkem, takže plna očekávání jsem v pátek odpoledne očekávala sobotní pracovní den. Večer bylo vše jinak a z pracovní soboty byla sobota bez plánu.
Sobotní probuzení pro mě po delším čase bylo plné vůně jara, a přestože počasí bylo divoké a proměnlivé rozhodla jsem se vyrazit na procházku. Ráda se procházím hned po probuzení, což v mém případě mnohdy bývá kolem 6 hodiny ranní. V sobotu jsem však vstávala po 10 hodině a čas procházky nastal ve 13:00. Nechala jsem se vést sobotní vlnou a neměla žádná očekávání co chci na procházce dělat, místo bylo předem určené, a tak jsme se ve 13:00 potkaly a vyrazili ve třech do veřejné zahrady.
Již po cestě jsme měli možnost zažít pocit radosti ze společné cesty, nezáleželo na vztahu mezi námi, všechny rozdíly byli zapomenuty. jediné, co bylo důležité byla radost ze společné cesty. Když jsme dorazili na místo, každý z nás současně vzal foťák a beze slov jsme začali fotit vše co nás zaujalo. Pro zajímavost nejsem fotograf mé fotografické schopnosti začínají tlačítkem foťák na mobilu a končí jednoduchou úpravou barevnosti, popřípadě zvolení filtru také na mobilu. To, co jsem v sobotu sama sobě dovolila bylo jen tak být a tvořit společně s ostatními.
A tak se stalo že já sama pro sebe našla: šeptající květiny, paprsek který se objevil z mraků a fotil ho Honza, ale objevuje se, až na mé fotce…. Radostného čmeláka v květech, kterého jsem chytala mezi květy, slunce smějící se mezi mraky....
To tajemství , které v tom vězí a které Vám chci sdělit je to, že jsem se o nic nesnažila fotila jsem mobilem v protisvětle, kdy jsem vůbec nic neviděla co fotím. Fotila jsem běhající kolem stromu a pod stromem plným včel, na které jsem alergická a vše to bylo jenom o tom, že jsem jen tak byla.
Nechala jsem se vést okamžikem a radostí z tvoření s dalšími lidmi.
Nedávno se mě někdo ptal, proč jsem si vybrala Dzomsu jako své působiště. Není to místem, ale prostorem, který tvoří lidi, s kterými mohu být sama sebou, kde mohu jen tak být… Za svůj život jsem se naučila, že náhoda neexistuje a magie žije a může být v jednoduchých věcech v cinkání zpěvu ptáku, v proudu vody, která omývá naše tělo, v smíchu každého z nás.
Jediné co musíme pro sebe každý jeden z nás udělat, začít objevovat .…
Děkuji Honzovi a Markovi za krásné sobotní tvoření.
Vám všem, kdo dočetli do konce
Děkuji, že jste