Den s šamanem Eskymó Hivshu.
Aktualizováno: 26. 6.
Krásný den moji věrní podporující čtenáři. Kdo jste v mých přátelích na FB, postřehli jste, že jsem strávila den s šamanem inuitů – Eskymó Hivshu – v překladu hlas Arktidy.
Ráda bych se o tenhle zážitek podělila.
Na posezení a sdílení moudrosti Hivshu jsem byla pozvána přes facebook – poutavá fotka charizmatického šamana v akci. Můj největší moment překvapení byl, když jsem Hivshu spatřila. Útlý muž v černém pohodlném domácím oblečku, něžné oči, skromný pohled moudrého člověka.
Vyprávěl dlouho svůj příběh, občas zavřel oči a zpíval písně, které mu přicházely, něžně bubnoval. Mluvil o předávání moudrosti přírody z generace na generaci, o tom jak lovil a poznával svět podle hlasů přírody, letu vloček ve větru. O vločkách mluvil podrobně a poutavě, jako by byly živé. Jak letí, jaký mají tvar, jaký souzvuk vytváří v letu, jak tají na kůži, jak se pohybují ve větru a jak se seskupují na zemi. A podle toho eskymáci řídí svůj život.
Hivshu vyprávěl o svém dětství, jak byl učen v Grónsku staříčky poznávat lidi pohledem do očí. To mu stačilo, aby věděl, kdo před ním stojí, pohledem do očí viděl celou bytost, duši.
A také vyprávěl, jak téměř všechny své schopnosti ztratil v naší civilizaci, v Dánských školách, kde se ho snažili přeučit, aby neviděl kouzlo vloček, ale gravitaci. Aby neviděl bytosti, ale lidi, kteří mají různá postavení, oblečení, auta, tituly.
Vyprávěl, jak četl s rozladěním studie antropologů o své zemi, kde vše postavili na hlavu, pokroutili, zbavili harmonie. Jak u nich v Grónsku platí ve všem zákon sdílení, dělej vše pro svůj národ, sdílej, pracuj, jak můžeš, tvé myšlenky jsou všech, nikomu nepatří. A to vše je u nás opačně, vzhůru nohama.
A také vyprávěl, jak je těžké, se vrátit zpět k té přírodní moudrosti a odkazu. Jak tě filtr civilizace ovlivní a ty se pak i přesto, že máš pevné kořeny, učíš vše znovu a občas se ztratíš. I on to tak má.
Došel do období prázdnoty, vrátil se do Grónska, kde opět lovil, ale nevěděl, co dál. Pak mu jeho soukmenovec řekl. „Vrať se zpět do Dánska.“ A Hivshu mu odpověděl, že ho tam lidé nepotřebují. „Ale ty potřebuješ je.“ A tak Hivshu seděl s námi v kruhu, vyprávěl, meditoval s námi a říkal, že on se učí od nás. Že je nám vděčný. A že on nechce být vnímán jako šaman, ale jako obyčejný člověk, jeden z nás.
A to byl můj největší AHA moment. Chodím do práce do ordinace a lidé mi tu děkují a jsou vděční. Ale vlastně já potřebuji je. Protože díky nim se učím, mohu být laskavá i se učím dávat své hranice dávání, díky nim se stávám moudřejší a díky nim můj život dává smysl.
Bylo by toho ještě hodně, o co se, podělit, tak alespoň pár vzkazů, které se mi vryly do srdce.
„Vše je život a život je ve všem.“
„Čas neutíká, ale přichází.“
„Srdce máme na potkávání s lidmi, hlavu na potkávání s okolním světem.“
„Všichni jsme součástí jednoty, není my a oni, je jen my. Není proti komu bojovat a všichni bychom se měli snažit, aby nám bylo spolu dobře.“
Mějte se hezky, další povídání bude za delší čas – frčím do Peru, tak třeba bude zase co sdílet.
Děkuji a jsem s vděčností za Vás.
Pavla T.