Jordánsko, den 3. - Po stopách dávných civilizací.
Ammánská citadela.
Návštěvu Ammánské citadely jsme si nechali na poslední den v Ammánu. Pokud nemáte auto, je to celkem fuška se na Jabal Al Qal’a (jak se kopec nazývá) vyškrábat. Pahorek ve tvaru písmene L je jedním ze sedmi kopců (jabalů), kolem kterých se rozkládá Ammán. Návštěva Citadely stojí za to nejen díky fantastickým výhledům na město, ale také kvůli historickému významu místa.
Poblíž parkoviště se nachází příjemná kavárna s krásným výhledem na město a pokud potřebujete toalety, ty se nachází vlevo hned za pokladnou. S Jordan pass je vstup zdarma, pokud jej nemáte, činí vstupné 2,80 USD = 2 JOD.
Jelikož bych Vám zde rád sdílel přesnou historii Citadely, dovoluji si zde citovat Wikipedii a také některé pasáže z mého oblíbeného průvodce – Rough Guide – Jordan. Díky za pochopení.
Tedy vzhůru za historií.
Citadela má za sebou dlouhou historii osídlení mnoha velkými civilizacemi. Byly zde nalezeny důkazy o osídlení od neolitu a kopec byl opevněn v době bronzové. Někdy po roce 1200 př. n. l. se kopec stal hlavním městem Amonova království. Později se dostal pod nadvládu říší, jako byla Neoasyrská říše (8. století př. n. l.), Novobabylonská říše (6. století př. n. l.), Ptolemaiovci, Seleukovci (3. století př. n. l.), Římané (1. století př. n. l.), Byzantinci (3. století n. l.) a Umajjovci (7. století n. l.). Po Umajjovcích přišlo období úpadku a po většinu času až do roku 1878, kdy se z bývalého města stala opuštěná hromada ruin jen sporadicky využívaná beduíny a sezónními zemědělci, je Ammánská citadela i přes tuto mezeru považována za jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených míst na světě.*
Většina staveb, které jsou na místě stále patrné, pochází z římského, byzantského a umajjovského období. hlavními pozůstatky na místě jsou Herkulův chrám, byzantský kostel a umajjovský palác. V roce 1951 bylo na kopci vybudováno Jordánské archeologické muzeum. Přestože jádro lokality uzavírají hradby, starověká období osídlení zahrnovala rozsáhlé oblasti. Historické stavby, hrobky, oblouky, zdi a schody nemají moderní hranice, a proto se na tomto místě, stejně jako na okolních pozemcích a v celém Ammánu, nachází značný archeologický potenciál. Archeologové na lokalitě pracují již od 20. let 20. století, včetně italských, britských, francouzských, španělských a jordánských projektů, ale velká část citadely zůstává neprozkoumaná.*
Vykopávky odhalily známky lidského osídlení již ze střední doby bronzové (1650-1550 př. n. l.) v podobě hrobu, v němž se nacházela keramika a skarabské pečeti. V době železné byla Citadela místem hlavního města Amonitů, které bylo známé jako "Rabbah" nebo "Rabbath Ammon". Z tohoto období pochází nápis na Ammánské citadele, který je považován za nejstarší známý nápis v amonitském jazyce, psaný fénickou abecedou.*
Od helénistického období zde nedošlo k mnoha architektonickým změnám, ale keramika poskytuje důkazy o jejich obývání. Místo se stalo římským kolem roku 30 př. n. l. a nakonec se dostalo pod muslimskou nadvládu v roce 661 n. l. Význam Citadely poklesl za vlády Ajjúbovců ve 13. století, ale v tomto období byla na místě přistavěna strážní věž.*
Z pozůstatků, které se dochovaly do dnešních dnů, je nejpůsobivější obrovský palácový komplex Umajjovců na horní terase citadely, pocházející z první poloviny osmého století. Na prostřední terase pod ním a na jihu leží římský Herkulův chrám, jehož mohutné sloupy se dramaticky rýsují proti obloze. Východně od chrámu chrání travnatou spodní terasu římské opevnění, na němž nejsou patrné žádné starožitnosti."*
* - citace | zdroj: Wikipedia
Hlavní památky: (pozn. - citace | zdroj - Rough Guide - Jordan)
Herkulův chrám
Herkulův chrám, jehož vysoké sloupy jsou viditelné z centra města, pochází stejně jako římské divadlo z 2. století našeho letopočtu. Chrám stojí na plošině v čele monumentálního schodiště, které dříve vedlo nahoru z dolního města: kvádry na okraji skály označují polohu schodiště a poskytují ohromný panoramatický výhled na centrum města, který je obzvláště působivý při západu slunce, kdy – kromě vizuální dramatičnosti – začnou desítky mešit ve městě po celém okolí téměř současně vysílat volání k modlitbě.
Chrámové sloupy, které byly znovu vztyčeny v roce 1993, tvořily část sloupového vchodu do „celly“, neboli vnitřní svatyně. Uvnitř celly je odhalen kus holé skály, o níž se předpokládá, že by mohla být posvátnou skálou, která tvořila ústřední část amonitského chrámu Milkom z 9. století př. n. l. na tomto místě. Římské zasvěcení Herkulovi není zcela jisté, ale vzhledem k množství mincí s jeho podobiznou nalezených ve městě pod ním je dosti pravděpodobné. Všimněte si nedaleko vystavené obří mramorové ruky, která je součástí obrovské sochy, jež je rovněž považována za Herkulovu."
Umajjovský palác
Když stoupáte po značené cestě od Herkulova chrámu, minete po pravé straně malý zničený byzantský kostelík z pátého nebo šestého století, který znovu použil mnoho sloupů z nedalekého chrámu. Kostel byl součástí byzantského města, které pravděpodobně pokrývalo velkou část kopce.
Pozůstatky velké umajjovské mešity vlevo naznačují začátek obrovského palácového komplexu Umajjovců, který se rozkládá na severní části kopce. Část paláce byla postavena na již existujících římských stavbách a byla do něj začleněna celá římská ulice se sloupovím. Komplex byl postaven kolem roku 730, kdy byl Ammán hlavním městem provincie, a pravděpodobně spojoval obytné prostory ammánského guvernéra se správními úřady. Používal se ještě během islámského abbásovského (750-969) a fátimovského (969-1179) období, ačkoli velká část zbrusu nového paláce nebyla po ničivém zemětřesení v roce 749 nikdy obnovena.
Vstupní hala
Za mešitou se dostanete do impozantní kopulovité vstupní haly, do které se dostanete přechodem přes první ze čtyř náměstí. Hala, postavená nad dřívější byzantskou stavbou (proto má tvar kříže), je zdobena štukovými sloupky a geometrickými vzory v perském stylu, vyvedenými listovými rozetami a klikatícím se psím zubem. V posledních letech zde proběhlo mnoho renovací, ne všechny však byly provedeny decentně – nové štuky kolem vnitřních stěn záměrně kolidují s původním dílem a v roce 1998 byla nad budovou postavena nová kopule, ačkoli archeologové stále vedou spory o tom, zda zde někdy ve starověku kopule byla. Na jedné straně budovy se nacházejí pozůstatky malé lázně, vedle velké kruhové cisterny a něčeho, co mohlo být lisovnou oliv.
Ulice se sloupovím
Za vstupní halou je druhé velké náměstí, z něhož vede kolonádní ulice. Ta byla srdcem správní čtvrti, obklopené devíti samostatnými kancelářskými nebo obytnými budovami (z nichž byly vykopány pouze čtyři), z nichž každá je v typickém umajjovské stylu samostatného baytu – malých místností s výhledem do centrálního nádvoří. Bajty byly postaveny v rámci již existující římské ohrady, pravděpodobně chrámu, jehož vnější zdi jsou místy stále patrné.
Obytné čtvrti
Na vzdálenějším konci kolonádové ulice se zdobenými dveřmi dostanete přes římskou zeď na třetí náměstí a do soukromé obytné čtvrti vládce Ammánu. Místnosti se otevírají ze tří stran, ale náměstí dominuje obrovský iwan – audienční místnost otevřená na jedné straně, který vede do kopulovitého trůnního sálu ve tvaru kříže neboli diwanu. Podle umajjovského protokolu zůstával panovník během audiencí skrytý za závěsem; k tomuto účelu mohl sloužit malý průchod mezi iwanem a diwanem. Po obou stranách se nacházejí obytné zálivy pro vládnoucí domácnost. V zadní části diwanu vedou dveře na čtvrté a poslední náměstí – soukromou záležitost, která se dívá na sever přes mohutnou římskou opěrnou zeď na protější kopce."
Během návštěvy Citadely samozřejmě můžete využít služeb místních průvodců, to ale není nutné. Lze zde strávit celé dopoledne, ale já myslím, že 2 hodiny jsou dostačující.
A my už musíme pokračovat dále – další cíl naší cesty je Džasaš, město, které bylo založeno zřejmě Alexandrem Makedonským. Monumentální ruiny staré Gerasy jsou po Petře druhou nejvíce navštěvovanou památkou a já se moc těším, že se s Vám v příštím článku o tento zážitek podělím.
Krásný den
Vashek