Díl 3. - Příběh neposedné duše
Prostor kam duše vstoupila byl plný známých hlasů, všude kolem byly další duše, které svítili barvami. Prostor byl naplněn melodií, která byla všem tak blízká, že prostupovala všemi, kdo byli přítomni. Hudba dodávala klid a mír a duše věděla, že ji v tuto chvíli čeká něco nového, ale i známého zároveň.
Najednou k ní začali přistupovat duše a začaly společné rozhovory, jedna duše přišla a řekla:“, já jsem ta, která ti může ukázat, jak se naučit statečnosti. Budu tě na tvé cestě provázet a ukazovat, jak se můžeš této vlastnosti naučit a plně ji rozvíjet“.
Druhá duše přistoupila a řekla:“ já tě provedu cestami strachu, tak abys byla schopná odložit vše co ti již není k užitku a mohla jsi plně rozvinout své dary“.
Potom přišla duše, která zářila více barvami a řekla:“ Já jsem pro tebe tím, s kým budeš část cesty kráčet a společně se máme naučit pokoře“.
Když přistupovala další duše, vzduch se kolem ní třepetal a byl naplněn hřejivou přítomností, duše řekla:“ Já jsem ta která tě povede cestou přijetí, necháš- li se vést budu tě učit radosti z každého okamžiku“.
Čas v tomto prostoru neměl význam a duše vstřebávala rozhovory a poznávala další a další duše, které k ní přicházely s úkoly pro její další cestu životy. Nakonec bylo vše stvrzeno slibem, kdy si duše navzájem slíbili účast a shledání po této etapě.
V tu chvíli byla duše přenesena do jiného prostoru, který byl naplněn křikem, hlasy a doteky.
Hlas, který ji provázel celou dobu slyšela jasně a čistě a melodie tohoto hlasu, duši uklidňovala a přinášela pocit bezpečí. Světlo, které na ni svítilo bylo ostré a hmatatelné a pocit chladu byl pro duši dalším novým zážitkem. Najednou ucítila, že obal, ve kterém duše přebývala začíná přijímat teplo a je těžší a těžší.
Hlas, který ji provázel celou dobu ji objímal svou hřejivou péčí. Duše se cítila v bezpečí a usnula. Když se probudila Hlas na ni promlouval a stále opakoval melodii, která zněla Sarai.
Tato melodie pro ni byla známá a duše pochopila, že tímto jménem bude nazývána v tomto prostoru.
Hlas se pro ni po chvíli stal i tělem, ke kterému se mohla s důvěrou přivinout a začala objevovat svou vlastní tělesnou schránku, která se byla jiná, než na kterou byla zvyklá.
Najednou měla ruce, nohy, hlavu, hlas, který tvořil melodii. Měla oči, kterýma poznávala prostor a uši, které mohli rozeznávat zvuk.
Duše se stala malým člověkem, který měl před sebou život plný zážitků a poznání, a tak se s radostí vrhla do života zde na Zemi.