Díl 2. - Příběh neposedné duše.

...Pád byl dlouhý, duše se točila ve víru a propadala se prostorem. Když dopadla nejdříve ucítila teplo, ale teplo nebylo takové, na které byla zvyklá, bylo jiné, vlhké a studené.

Nejdřív si uvědomovala jen tento pocit studeného vlhkého tepla. Učila se vnímat tento pocit a přivykala si na jinou teplotu.

Když se jí povedlo tento pocit přijmout začala kolem sebe vnímat duhovou barvu, která nejvíce zářila fialovou barvou, barvy se přelévaly a fialová barva nejvíce připomínala duši její domov a předchozí zkušenosti, znovu duše začala pociťovat klid. Po určitém čase se barva změnila na tmavě modrou, ze které duše začala vnímat rozlehlost a krásu která vším prostupovala. Duše odpočívala a snila o novém životě.

Sen byl dlouhý a zdál se nekonečný, Duše se probudila s pocitem, že je vše v naprostém pořádku. Barva se změnila ve světle modrou, díky této barvě duše začala vnímat zvuky kolem sebe, vše bylo slyšet jako z hlubiny moře a duše byla unášena burácením vln i jemnou hudbou pěny.

V tuto chvíli si uvědomila, že k ní doléhá hlas, který ještě nikdy neslyšela byl plný lásky a něhy a duše se zaposlouchala více do rytmu tohoto hlasu. Hlas dokázal přehlušit i burácení vln, duše začala vnímat, že když chce hlas slyšet více může se ve vlnách pohybovat a plout k hlasu blíž.

Světle modrá barva byla proměněna v zelenou. Tato barva byla pro duši plná aktivity a radosti. Duše byla schopna objevovat a poznávat prostor, ve kterém se nacházela.

Zjistila, že má kolem sebe obal, díky němuž byla schopna vytvářet pohyb, točila se, plavala, kopala a narážela do dalšího obalu. Druhý obal pro ni byl jako břeh, který udržuje moře.

Duše otevřela oči a všude kolem ní byla žlutá barva. Zvídavost duše byla velká a zjistila, že hlas může přimět svými pohyby k jinému rytmu řeči a změně polohy.

Pohybem prozkoumala celý prostor a našla místa, která pro ni byla tak příjemná, že zapomněla na to proč se vydala na cestu, v těchto chvílích vždy přišel hlas, který Duši přiměl k pohybu. Pohyb byl pro duši stále těžší a čím dál pomalejší, moře se začalo zmenšovat a točení a kotrmelce bylo stále těžší dělat. Na Hlas, který duši provázel byla duše čím dál více citlivější a stal se součástí prostoru.

Barva ze zářivě žluté byla změněna na oranžovou. Duše byla neklidná, omezena prostorem, byla nucena otočit se do pozice, ve kterém byla bez pohybu a nabírala silu.

Neklid bylo jediné, co z pocitů zůstalo. Prostor kolem duše byl neustále menší a menší.

Barva byla změněna na jasně červenou a pro duši bylo najednou vše jiné. Duše s červenou barvou byla z nehybnosti proměněna do aktivity sopečné erupce a byla uvedena do pozvolného pohybu.

Vše bylo pod otřesy, všude byl slyšet tlukot a duši bylo jasné, že je jen jedna cesta vpřed.

Duše byla znovu v pohybu, nevěděla co ji čeká. Hlas, který ji provázel slyšela čím dál jasněji a plna naděje a zvědavosti byla posunuta do jiného prostoru.

Pokračování příště……