Cesta životem - každodennost
Ráno raníčko …
Každý si časem všimne, že po probuzení je přirozené ještě chvíli posečkat, zklidnit si první návaly, ranní pokusy ega o „zajímavosti, chytrosti a nutnosti ...“ a v klidu nabýt vědomí. Celý proces zabere 21 minut. To, jak ráno vstaneme, ovlivňuje celý náš den, dejme si těch 21 minut jako každodenní dar sobě. Co se vlastně děje a proč je to tak podstatné ? Když jdeme spát, sestupuje naše vědomí z horního tan tchienu do prostředního a do spodního, do druhé čakry ( pro ty zvědavé kurz Vědomá práce s tělem ) a přes pupík vylézáme ven z těla. Jdeme se procházet do dalších rozměrů, vědomí a duše regeneruje a vnímá další poznatky a informace k našemu vývoji. A při probuzení se stejnou cestou vracíme nahoru do hlavy. Celý tento proces zabere těch 21 minut (3x7) a než se dostaneme až nahoru, můžeme cestou leccos posbírat :D .
Například vstaneme upospíchaní, hned ve stresu s myšlením na to, co vše nás dnes čeká a co musíme udělat. Dostaneme okamžitě tělo do tlaků a přetlaků, které nás pak celý den podněcují, abychom propadli rozličným náladám a prožívali mnohé kravoviny, kterými děláme jen chaos sobě i okolí. Partner, partnerka začínají být také ohleduplní a nechají nás v klidu se probudit, neb mnohdy také oni v klidu vstávají. U dětí je to horší, Většinou hned naběhnout se svými chtíči a umíněnostmi a to je fakt bordel. Holt tohle se dá pořešit s tím, jak rostou. Proto, kdo jde Cestu „naplno“ bývá omilostněn a děti mít nemusí. Všechny ty ranní věmi se nám obtiskávají na mentální úrovni a podněcují povahové a pocitové roviny na astrálu ( živly). Tzn buďme na sebe vlídní a probouzejme se do tohoto světa s úctou k němu i k sobě každý den.
Jdeme do meditace a...
Zde záleží hodně na praxi a disciplíně. Z kraje a ze začátku je to občas obtížné a potřebujeme nejdříve zklidnit fyzické tělo. Proto je vhodné před samotnou meditací vyvinout fyzickou činnost, která tělo zklidní a my si všímáme, jak samotné tělo začíná toužit po klidu a lépe pak vstupujeme do sebe ( ač jsme nikdy nevystoupily :D ). Můžeme tančit do vyčerpání, zaposilovat si, zaběhat si, uklidit barák, zahradu, vystoupat na horu a stovky dalších činností tvořiti . Pointa je v tom, že v opačném případě, kdy zaujmeme meditační polohu a chceme zklidnit jemnohmotná těla a mysl, si ve výsledku můžeme rozjet akorát psychickou poruchu a zbláznit se. Sedíme totiž ve hmotné a pasivní nádobě ( těle ) která je přebitá energií, myšlenkami, pocity, náladami, chutěmi, pochybnostmi a vytvoříme v podstatě spíš takového zajatce mučedníka přitroublého … 4asem a praxí se učíme zůstat klidní při rozličných návalech a už nám to jde lépe, ale nezapomínejme na hmotu a její možnosti. Od toho tu je.
Mám hlad
Hlad a chuť a žravost jsou velmi rozdílné energie, leč zdánlivě podobné se jeví .Zde se nejvíce učíme poslouchat své tělo. Je to přirozenější, než se spoléhat na mnohdy dogmatické tabulky, a to hned ze dvou důvodů. Sice se dá jakštakš rozdělit, pro koho je co dobré podle krevní skupiny, jenže se u toho občas zapomíná na žlučotvorbu. Někdo má větší poměr žluče a přirozeně jí méně za den a odpol si dá hlavní jídlo. Při menší žlučotvorbě potřebuje jíst denně častěji a po menších dávkách. Druhý důvod je o dost podstatnější. Jak se sebou vědomě pracujeme, mění se nám povaha a tím i kvalita našich živlů. A náhle se dostáváme do situací, ve kterých nám přestává chutnat jídlo, které jsme dříve zbožňovali. Je to zkrátka tím, že hodnoty takového jídla jsou pro nás již moc hutné, tělo si z něj tolik živin již nevezme, naopak spotřebuje spoustu energie na to, aby ho vůbec strávilo. Představme si třeba některé zrající sýry, které nám podporovali rozkladné procesy v těli a my byli schopní strávit lépe jak jídlo, tak některé naše stavy. Jenže jsme si na stavech mákli, změnili je a už v těle nepotřebujeme podporu a zvyšování rozkladných procesů, tudíž je pak takový sýr pro nás velká námaha na strávení, navíc nás to strhává někam, kde už nejsme. Zároveň si začínáme skládat jídelníček z jednoduchých jídel, které nejsou překombinované. V dnešní zlenivnělé a zhýčkané společnosti se objevují stále „nové“ jídla složené z kombinací, ze kterých by si naši předci ťukali na čelo...
Ty kombinace jsou mnohdy zdánlivě chutné a my máme pocit, že zažíváme něco nevšedního, v našich jinak šedých život... A kdopak je natřel na šedivo, kdo ? :D Přetláskat se nás mnohdy ukojí a velmi krátkodobě nám tento akt uleví od stresu, strachu, vzteku a podobných energií. Jenže pak začne kakofonický koncert ve hmotném těle. Dvanácterník a žaludek musejí vytvořit mnoho trávících šťáv s rozličným PH. Tudíž se něco nestráví úplně, něco vůbec, něco jen zčásti a pokračuje to na své cestě zažívacím ústrojím. Nám je ouvej a už si nabíjíme opět pouze negativní pocitové roviny. Slezina má polach, alarmuje játra se žlučníkem, slinivka dělá, co může, ledviny nestíhají zvyšovat a snižovat tlaky a tělo nám říká : „Seš vůl !“ :D Proto je přirozené zapracovat na vlastním jídelníčku, necpat ho dogmaticky ostatním, každý je jiný a potřebuje něco jiného. Jedna věc je kvalita potravin, druhá jejich kombinace.
Jsem v mystickém stavu, asi si urvu hlavu …
Mystický stav je v podstatě naší rozsáhlejší transformací, kdy se čistíme a měníme do jádra principů. Tyto stavy jsou rozličné, od horeček, trávení, tahání končetin, bloklých zad a lopatek a spousty dalších. Občas nám tělo ukazuje, kde co zadržujeme, a že to holt nějakou dobu potrvá. Učíme se dát tomu ten čas, bez zjišťování, kolik dní, měsíců a podobně to zabere. To je jen nepokorný přístup hlavy, která má problém, že něco není pod kontrolou.
Zároveň nám může nějaký stav naskočit, když máme jet na dovolenou, parta kamarádů má sraz, někdo z rodiny něco potřebuje, bratr slaví narozky, babička pošestý umírá a my u toho přeci nutně musíme být, protože …
Aha, stop. Stop a ruku na srdce. Než se nám daný mystický stav spustil, pěkně jsme si na tom mákli, a to taky zabralo nějaký čas. Co si tedy dovolit dát tomu prostor. Nechat vše vyčistit do dna, dodržovat přirozenosti tomu vlastní... Proč to dělat našestkrát během deseti let. Proč tomu nechceme dát třeba půlrok ? Protože se vždy něco najde, co přeci …. Tohle je prubířský kámen naší sebeúcty, při kterém si skvěle můžeme čistit i systémy potřebnosti, zavděčování se, lenosti a mnohé jiné.
A bez obav, ochranná bytost a duše moc dobře ví, že si, například, potřebujeme během toho vydělat na živobytí, tak nám ve správnou dobu průběh transformace utiší a ve chvíli, kdy jsme opět ve vhodných podmínkách, transformaci opět spustí. Tzn nemusíme nic sáhodlouze organizovat a plánovat. S úctou a důvěrou se jde vždy lépe.
V jednoduchosti a obyčejnosti je síla ...
Tak to je pár rad a tipů do života hravého a flexibilního. Krásný víkend 😊
Za team Dzomsa,
Honza R