top of page
  • Obrázek autoraHonza R.

Cesta životem



Vítáme Vás u nového a pravidelného čtení na víkend.


Na našich víkendových „výpravách“ se budeme zabývat především evolučním vývojem člověka, budeme si povídat o možnostech, které nám byly dány a budeme si ukazovat, jak přirozenost a jednoduchost jdou ruku v ruce s naším vývojem, zklidněním, seberealizací a harmonií.


Zkusme si představit, že Vesmír je plný života, viditelného i neviditelného a neustále se rozvíjí a expanduje. Všechno, co funguje ve velkém, funguje i v malém, tak si můžeme uvědomit, že evoluce je pro nás primární záležitost a pokud jí v životě postavíme na první místo, vše ostatní ( práce, zdraví, vztahy ) jde jaksi samo, přirozeně a ruku v ruce.


Jedním z „projektů“ Vesmíru je i člověk na planetě Zemi. Teď se nám chce možná křičet: „To jsme my, to jsme my !“.A je tomu skutečně tak? Představte si lidské tělo, které je vybaveno dalšími těly, jemnohmotnými vibracemi, které nám dovolují být v neustálém propojení na všech rovinách a souznít se záměrem Univerza. A protože učený z nebe nespadl, hezky se to učíme tady dole, ve hmotě, s veškerou úctou k ní.


Vezmeme to hezky od začátku, jak se na první díl patří. V mnoha starých textech se praví, že člověku byl dán dar poznání. Zkusme si to představit jako dar Vědomí. Na naší každodenní cestě životem, bez rozdílu věku, pohlaví, situace, ve které se nalézáme a podobně, si můžeme neustále opakovat velmi užitečnou otázku : „Kdo vlastně jsem, že si uvědomuji, že si mohu uvědomovat ?“ A náhle se nám vybaví představa: Když automobilka vypustí na trh nový tip vozu, mám chuť si ho vyzkoušet. Když jde něco do módy, mám také chuť si to vyzkoušet. A heleme se, na této planetě vznikl život ve hmotné rovině a jsou tam k dispozici těla projektu člověk, juch, jdu si to vyzkoušet. A ono to takhle funguje. Rozhodli jsme se jít si to zkusit sem, na Zemi, do projektu, který je rozdělen do více etap, inkarnací, díky kterým se rozvíjíme, navazujeme na zkušenosti, které zde zažili naši předci i my v předchozích etapách a vytváříme nové a nové možnosti.


Bez poznání tmy si neuvědomíme přítomnost světla, a tak tu budou vždy systémy, které se nás budou snažit zotročit, odvést nás z evoluční cesty do principu slepých, zvířecky primitivních posluhovačů a je jen na nás, kdy se rozhodneme přijmout odpovědnost za vlastní život a začneme vytvářet něco přirozeně hodnotného pro nás i pro ty, co tu budou, až odejdeme. Jsme jedna velká parta, která se rozhodla se vyvíjet v rámci této sluneční soustavy a této planety. Není kam utíkat, není nač si stěžovat...


Co vlastně máme s sebou za základní výbavu? Od Otce Vesmíru jsme dostali dar vědomí... „Je čas“ ozve se náhle a my letíme dolů střemhlav do hmoty, projdeme bardo systémem, abychom „zapomněli“ naší karmu a byli dokopání začít jednat srdcem a ne hlavou. A šup a jsme v těle, ryze hmotném a dáváme o sobě vědět. A v prvních měsících a letech začínáme zkoumat a používat tělo hmotné. Tohle tělo nám bylo propůjčeno od Matky Přírody, které ho opět vrátíme. Jen bude obohacené o mnohé zkušenosti a zážitky, kterými prošlo. Ač bude pohřbené, či spálené, navrátí se zemi a veškeré zkušenosti se zapíší do informačního pole Země a někdo další dostane tělo, jehož materie bude částečně obsahovat i informace po nás. A kolo se točí a točí. Proto se kult předků udržoval a udržuje, ač se druhá strana snaží dělat vše proto, aby se na linie a úctu k předkům a Zemi zapomínalo a žilo se v prazvláštním modelu globalizace, každý svůj mobil, hlavně, že nejsme očipovaní …


A tak máme šanci si uvědomit další přirozenost, Dva lidé ve hmotě se rozhodli spojit a vytvořit další tělo, do kterého si vlezlo další vědomí shůry, které si vybralo to tělo i ty rodiče. Rodiče to tělo mohli vytvořit, neb sami již měli z materie Velké Matky půjčená těla . A tak věta : „Já jsem život dal/ dala, mám právo ho vzít.“ je velice nepravdivá. My lidé nemáme absolutně žádné právo brát život jinému člověku. To, že to děláme, je součást naší cesty poznání, cesty za uvědoměním.


A tak rosteme a používáme tělo každý den a zjišťujeme, že svět je plný akcí a reakcí, na které rozličně reagujeme, i na základě předchozích zkušeností a máme mnohé prožitky. Poznáváme smích, pláč, vztek, strach a moře a moře dalších emocí. Všechny tyto vjemy zažíváme díky astrálnímu světu, světu emocí, pocitů, chutí, tónů, pudů atd. Součástí naší „výbavy je i tělo astrální. Jsou to v podstatě takové baterky pro naše činy a konání. Na této úrovni čeká Duše, až si začneme uvědomovat její neustálou přítomnost a snoubit se s ní. Základem je převibrovat si živlové (pudové) energie z pocitů a jednání na úkor druhých do citů. Už nejsme zvířata a nejsme v systému zákonů silnějšího, principů alfa samců a alfa samic, ač když se rozhlédneme po světě, na mnoha místech to funguje právě takhle. A proč ? To není složité. Jsme pohodlní. Radši než přijmout odpovědnost za vlastní život a tím začít probouzet naší přirozenost v srdci, se klaníme druhým, máváme vlaječkami, z pohodlnosti zdogmatizovaní politickou stranou, králem , diktátorem, soudruhem, fanatickou vírou a v důsledku je jedno kým, pointa je ten krok z pohodlnosti shnilého vajíčka a skořápky, kde bylo ovšem teploučko, jen trochu víc a víc bylo každý den důvodů, proč se rozčilovat, bát se, litovat se...


Zkrátka pro astrální těla všeobecně platí, kdo povahu si zušlechťuje, zjemňuje si své živlové energie, které jsou přirozeně silnější a silnější. Kdo se živly pravidelně cvičí, zušlechťuje si povahu a je jemnější, vnímavější...


Na naší cestě jsme si začali všímat, že dualita neexistuje, jen dobře funguje a zároveň jsme si začali uvědomovat, že vše funguje na principu dynamiky a evoluce, na principu trojjedinosti. Ha! Takže jako vědomí vnímám přítomnost hmotného těla a astrálního těla a učím se skrz ně a pomocí nich, ale tam bude asi ještě jedno, že jo?


Existuje rovina archetypů, ideálů, ctností. Je to rovina mentální. Díky ní si naše vědomí vybírá, s čím se ještě chce a s čím už nechce ztotožňovat. Je to i sféra naší mysli, kterou můžeme používat tvůrčím způsobem, ale v rámci evoluce si každý z nás vleze do přesvědčení, že jsme mysl. Prdlajs :D Ale je to veeeelkéééé pokušení, viďte (má cenu přitakávat, vztekat se, litovat?) . Na mentální úrovni sídlí ochranná bytost, vytváří pro nás veškeré situace ve hmotě, které nás evolučně posouvají a čeká, až si začneme neustále uvědomovat její přítomnost. Pokud se, v přesvědčení, že jsme mysl, rozhodneme dělat si vše po svém, dá ochranná bytost „ruce pryč“ a nechá nás koupat se v zacyklení, jak dlouho je potřeba a jak dlouho my sami chceme, vždyť od toho je tu přeci svobodná vůle, že ano ? Mentální sféra je sféra ctností, archetypů. Zkrátka takový manuál, podle kterého se řídí astrální svět a astrální těla – obrazně řečeno si přečtou informace z mentální sféry, buď z archetypu, nebo z našich myšlenek, nabijí se podle toho energiemi všech potřebných vlastností, včetně zkušeností a ve hmotě začíná docházet k projevům. Idea, obohacená zkušenostmi a našimi názory, se obtiskává do hmoty. A nám dochází : „Joj, fakt si za všechno můžeme sami !“ A tím pádem to můžeme kdykoliv změnit, pečlivě, trpělivě, s nadhledem, úsměvem a ctnostně.


Tak je za námi první výlet do našeho vědomí a do Vesmíru, neb do něj neustále patříme a jsme stále doma. Na každé rovině bytí je entita, která čeká, až si začneme uvědomovat její přítomnost, takže sami taky nejsme.


Děkujeme ….


V rámci Dzomsy pro vás pořádáme i rozličné vzdělávací kurzy a akce a služby, které naleznete na našich webových stránkách. Tzn kdo chce, hoďte tam okem, kdo chce hoďte tam oči obě a bedlivě :D Těšíme se na Vás, Honza R











36 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Ženy a jizva

Hromnice 2023

bottom of page