ATELIÉR PANA JAROSLAVA
„Marku, na ten domácí absint vzpomíná kde, kdo.“
Všechny vás tady srdečně vítám. V psaní blogu nejsem moc zběhlý. Bude to zpočátku trochu „drhnout“.
Fotografii se věnuji již několik let. Baví mě hledat okamžiky okolo, stíny, světlo a snažit se vidět něco víc, než se na první pohled může zdát zcela běžné.
Začal jsem citací, kterou pronesl člověk, jemuž úvodní díl foto – blogu věnuji. A jelikož obrázky hovoří více, než slova, řeknu vám alespoň krátký příběh o Jaroslavovi.
Před pěti lety, když jsem ještě bydlel v Brně, jsem fotografoval projekt „Silná dvanáctka“ o onkologických pacientech, kteří překonali, či ještě bojovali s nemocí. Cílem bylo ukázat, co těmto lidem v nejhorších chvílích pomáhalo v boji s nemocí.
Jaroslav byl velký milovník dobrého vína, žen, country – hrál výborně na foukací harmoniku a chovatel včel. Vyráběl domácí medovinu a skvělý bylinkový absint. Ze svojí garáže si udělal provizorní ateliér, ve kterém neustále kutil, tvořil, vyráběl nebo jen tak seděl, rozjímal a pozoroval. Vždy, když jsem měl čas, zašel jsem na pokec, kde mi Jarda poprvé nalil a řekl: „Na, okoštuj to.“ Nevypálilo mi to oči, ale tu chuť si stále pamatuji. Jarda se pousmál: „Domácí bylinný absint.“
Ve stáří však Jardovi do cesty přišla rakovina plic. Z té se úspěšně dostal, nicméně druhou ránou bylo vážné onemocnění nohou, které Jardu upoutalo na vozík.
V ten moment ztratil chuť do života. Nechtěl se vrátit do své dílny, kde trávil veškerý svůj volný čas. Přežíval.
Pomoci se mu dostalo od jeho milované manželky, která jej vrátila do života a byla jeho neustálou oporou. S pomocí přátel a sousedů se uzpůsobila garáž/dílna, aby se Jarda mohl s vozíkem v prostoru lépe pohybovat. Dalším zázrakem bylo, když se Jarda o vlastní vůli, postavil na nohy a chodítkem docházel do své kutilské garáže.
Ten člověk překonal neduhy díky lásce, ale i vlastní vůli tady ještě být. A tak naše ulice zase ožila, když se z otevřené garáže nesl zvuk country muziky okořeněné řezáním dřeva, vrtáním a dalším kutilstvím.
Jarda zemřel minulý rok (2022) v září.
Fotografie, které jsem s ním nafotil, sloužily nejen k zmiňovanému projektu o onkologických pacientech, ale i na Jardovu radost v místě, kde se cítil nejlépe. A už také na vzpomínku.