Otevřeno Po - Pá 11:00 - 19:00

O VYŠEHRADU TROCHU JINAK

17.06.2022

O VYŠEHRADU TROCHU JINAK

Vidím město veliké a odkud na něj hledím ?

Nad řekou Vltavou tyčí se hrad naší minulosti, symbolizující pro nás naší vlast, náš začátek, náš domov. Napsali se o něm mnohé publikace a dokumentace, od mýtů a legend počínaje, po architekturu, stavby a památky konče. Tohle téma zde nebudeme tolik rozebírat, neb se o něm vskutku dočteme všude možně. My se na celý prostor podíváme maličko jinak a budeme k němu i jinak přistupovat i na našich výletech za poznáním, které budou probíhat po celý rok. Zkrátka sem půjdeme i v zimě, za mrazu a možná i sněhu, a to zcela záměrně.

Minulost a budoucnost neexistují

Když se vydáme na Vyšehrad dnešních dnů, narazíme na docela svižný turistický ruch, naštěstí ne tak předimenzovaný, jako na hradě druhém. Jsou tu restaurace, stánky, turistické atrakce, ale i parky, hřiště a místa k rozjímání, odpočinku a meditaci. Už tu není královský stolec, již se tu nekonají rokování a soudy, nalezneme zde sice domobranu dnešních dní (policie zde svou budovu má ), ale veškerá vládnoucí a zřizovatelská energie odsud zmizela. Co zde tedy zůstalo, pouze historie a vzpomínka ? A co když ne ?

Kavčí hory už nejsou plně zalesněné a divoké, neprohání se zde kanci a Bivojové, téměř vše okolo je olné života dvacátého prvního století. A přesto to nevadí. Položme si otázku k zadumání a zahloubání se do sebe. Máme rádi Pražský hrad a jsme na něj hrdí bez ohledu, kdo na něm vládne, ale upřímně zjišťujeme, že ten Vyšehrad máme rádi, ne že více, ale nějak přirozeněji. Je to snad inklinací k mýtům, zálibám toulání se časem a vzpomínání ? Ani ne. Co na tomto místě ostatní viděli v minulosti. Proč se odvážili pokusit se ho dobýt, či alespoň zničit při magickém útoku, sesílaném z protilehlých kopců ? ( koho zajímá toto téma, doporučuji mu knihu Bohumila Vurma Tajné dějiny Čech, Moravy a Slezska I. ). Co je skutečně silou celé skály a celého místa, na kterém Vyšehrad stojí ? A určitě to není čert...

O srdci a o místech srdci zasvěcených

Vlastenec bude plesat na hradě druhém. Kdo si prošel Královskou cestu tuší, že v místech Pražského hradu skutečně v srdci jsme. A je to takový otcovský princip. Je tedy Vyšehrad principem srdce mateřského ? Proto se tam cítíme vlídně a v bezpečí, jako v lůně ? Zčásti ano. Vyšehrad stojí na místě, jež ctí život a učí milovat vše stvořené. Každý to cítí a málokdo si toho všimne. Nevadí, stačí, že cítí. Celé místo nás učí milovat život bezpodmínečně, se všemi nástrahami a překážkami, které přirozeně obsahuje. Nacházíme zde sílu, pokoru, jemnost a odhodlání kráčet dál. Stejně tak kráčeli naši předkové a učili se na svých cestách, předávajíc si zkušenosti z generace na generaci.

Minulost ani budoucnost neexistují. Stále kráčíme touto společnou cestou. Každý sám za sebe a přijímá za to odpovědnost, ale s ostatními si může neustále hrát, komunikovat a navzájem se inspirovat. Na tyto hodnoty v rámci moderní přetechnizované doby rádi pohodlně a rychle zapomínáme, jak na loňský sníh.

Proč jít s námi na Vyšehrad ?

Zkrátka hlavním posláním našeho výletu je návrat do srdce. Návrat k původním, nadčasovým hodnotám, které nikdy nezestárnou a vždy platí. Drž se nadčasových zákonů a máš velmi dobrou šanci se vrátit do míst, odkud jsi vyšel, praví jedna moudrá věta.

Zde si každý své místo najde. Jsou tu tiché koutky, otevřené parky, rozlehlé ochozy s výhledy do kraje. Je zde i místo posledního odpočinku a v neposlední řadě pravoslavný kostel, který skrývá všem na očích mnohá překvapení o Pravdě a cestě. Nejen svou výzdobou a symbolikou na průčelí. Také uvnitř, se všemi malbami světců. Byli sice stvořeny "nedávno". Ale byly stvořeny upřímně. Každý obraz se světcem v podstatě symbolizuje nějaký princip, který se odehrává uvnitř nás i okolo nás a my se učíme s ním souznít. Každý si tu najde, co potřebuje. Někdo pak zamíří k rotundě, někdo ke studni, někdo holt půjde na párek, i to je součást života...

A co řící závěrem

O tomto místě mohou lidé vést debaty. Zda tu vůbec nějaký stolec byl, vždyť jedni to místo opěvují v bájích, další se hlásí k tomu, že vše vzniklo až za dob Vratislava II. A nikdy předtím tu nic nestálo.... Ruku na srdce, naše dějiny, které nám předkládají školy a další instituce ( celosvětově ) jsou především jedna velká mystifikace, započatá v šestnáctém století. (koho to zajímá více, doporučuji na You tube zatím 31 dílnou serii "Až se vzbudí Atlanťané").

A máme se snad rozčilovat, či snad plakat, že jsme zmatení a oklamaní a ukazovat někam na někoho prstíčkem ? Houbeles. Pojďte se podívat na ta místa, zaposlouchejte se do prostoru, když utišíte své rozjívené myšlenky z obav a chtíčů, prostor bude odpovídat, Mluví neustále. Promlouvá pomocí citu, ne vět a slov. Zapomínáme na cit, na rod, na prostor, kde žijeme. Zapomínáme to vše vědomně milovat s vděkem a soucitem. Tím se budeme zaobírat na našich výletech na Vyšehrad a nejen těch zimních. Tohle místo tu je, bylo a bude. Připomíná nám ty nadčasové principy. Kdo samozřejmě chce, může jít na ten párek. Ale pojďte to přeci jen zkusit jinak, ten párek si můžeme dát i jinde...

A na stránkách Dzomsy, jsou informace a datum naší první cestě na Vyšehrad 😊

Přidej se - S Dzomsou na Vyšehrad