O STROMECH

20.10.2021

Stromy jsou národ, bez kterého by život na této planetě byl pro nás zcela nemožný. V našem vesmíru jsou dvě základní životní formy, ze kterých se vyvíjejí rozličné národy a civilizace. Jedna je na bázi vodíku, druhá kyslíku. Do té druhé kategorie patříme my a proto jsou stromy pro nás důležité.

Existujeme v úzké koexistenci se stromy, která je tak zřejmá a přirozená, až na ní mnohdy zapomínáme, stejně jako na mnoho ostatních přirozených věcí, které pak zmateně hledáme tam, kde nejsou ...

Když si představíme strom, uvidíme mnoho stejných věcí a systémů, které mají i naše Zemí propůjčená těla. Jejich kůra je jako naše kůže. Pod ní je lýko, které připomíná náš faciální systém, tzn. blány a šlachy. Naše krev a jejich míza je jedno a totéž.

A zde si uvědomme, co pro nás pryskyřice a míza stromů znamená. Krom jejího užití v mnoha řemeslných oborech je míza stromů užívána jako vykuřovadlo pro čištění a harmonizaci prostoru. Má blahodárný vliv na náš dech, na naše průdušky a plíce. ( vše s mírou - pokud pryskyřici přepalujeme, pálí se sacharidy v ní a toho se nadýchat už není tak blahodárné :D - a to se děje nejvíc při práci s cirkulárkou, hoblovačkou atd., zkrátka při truhlařině je rouška kamarád J ). Zde obecně platí, že světlé pryskyřice působí více na naší psychickou pohodu, lehkost a svěžest na mentální úrovni ( mastix, damara ) a tmavé více na naší kostru, stabilizaci a uzemnění ( černý kopál...). Pryskyřice jsou darem, který často nedoceňujeme. Je dobré věnovat jim nějaký čas, mnohé si ozkoušet a opět méně je více. Lepší jeden druh samotný, než míchat dohromady vše halabala a doufat, či být pyšně přesvědčený, že to bude silnější.

Každý strom má listy či jehličí a než ty vyrostou... Pupeny a mladé jehličí je pro nás dalším darem. Gemmoterapie je obor, který využívá pupeny stromů a keřů k výrobě silných tinktur pro podporu a léčbu našeho těla. Pupeny a mladé jehličí obsahují kmenové buňky. U kmenových buněk je výhoda, že obsahují pragen, nebo silnější zdrojový kód, chcete-li. Ještě není rozhodnuto, zda půjdou do listů, do kůry, do lýka atd. a tím pádem obsahují primární informace. Tento obor také stojí za prozkoumání a mnozí se v něm najdou...

O využití stromů na výrobu domů a dalšího vybavení se zde ani nemusíme rozepisovat, pojďme se spíš věnovat stromu a jeho životu jinak. Z malého semínka se statečně prodere na povrch ke světlu a roste. Rozpíná své větve a zároveň koření do země. To nás učí v první řadě. Tzn. Neustále se uč a vyvíjej a nikam nezdrhej, buď pevný a ukotvený na každém kroku. Své listy má strom rostlé tak, aby mohli přijímat sluneční energii svojí maximální plochou a mohli absorbovat co nejvíce zdrojů pro fotosyntézu. Učí nás šetrnosti a hojnosti. Učí nás maximálně využívat svůj potenciál i schopnostem vlídně hospodařit se sebou a tělem, které máme propůjčené. Na podzim své listy shodí s naprostou důvěrou, neb ví, že mu opět na jaře vypučí nové. Jedno, za jak dlouho jaro přijde. Učí nás s důvěrou pouštět a opouštět staré věci a systémy, které byli fajn a užitečné, ale už nás naučili, co mohli a máme jít dál. Chvilku občas trvá, než ty nové věci přijdou, ale to máme jen tiše a pokorně čekat. Když utrhneme šlahoun a dáme do vody, často zakoření, to nás učí opustit strachy a hrdosti, že mnohdy v životě začínáme od začátku. To přeci není žádná hanba a knížka se taky nečte odprostředka J. Občas holt kořeny nepustí, také my občas chodíme a zkoušíme, než trefíme na to, co máme dělat. To také není žádná ostuda, to je škola života...

Jehličnany nás učí houževnatosti a výdrži. Setrvačnosti a trpělivosti. To vše se od stromů můžeme učit a komunikovat s nimi stejným způsobem, jako jsme si popisovali v povídání o kamenech. Zde jen upozorním na to, že stromy mají svůj vegetační klid. Od podzimu do jara většina stromů spí a odpočívá ( neplatí tolik pro jehličnany). To znamená, že teď si s nimi nebudeme chodit povídat. Když vás partner v půl třetí ráno vzbudí a chce vám nadšeně říct, na co přišel, také nejste vždy naladěni na jeho notu ... :D.

Strom pro nás a pro naše předky byl, je a bude symbolem kosmického řádu. Se Stromem Života se setkáváme v mnoha kulturách. Na principu stromu jsou postavena mnohá učení. A jsou velmi kompatibilní :D. Strom života nalezne každý ve svém srdci. Sloup energie, který prochází přes naší páteř je v podstatě také stromem. Symboliku stromu a práci s ním vřele doporučuji. Sám jí používám při kurzech a vedených meditacích, kde si jí osvojujeme. Zkuste se ponořit do sebe a jít do relaxace, ve které přicházíte na louku na kopci, na kterém roste strom. Přicházíte k němu, zdravíte se ( až když jste pod jeho větvemi - to samé platí ve hmotě - když zdravím strom, či lesní bytosti, zdravím je až když stojím pod prvními větvemi stromů v lese, tzn. V jejich dosahu ) a usedáte a uvelebujete se mezi jeho kořeny a kmenem. Pomalu z vás odchází napětí a vše nepotřebné. S každým nádechem a výdech vnímáte, jak se tep vašeho srdce slaďuje s tepem stromu. A vy jen tak jste. Jen tak sedíte a krůček po krůčku začínáte vnímat. Jen tak jste a pozorujete. Neurčujete žádné podmínky, neprotlačujete nějaké děje. Sedíte, vnímáte, dýcháte. A takhle můžete chodit za stromem každý den. Občas na chvilku, občas na dýl, jak který den dovolí, ale pravidelně. Každý strom najde. Někdo listnáč, někdo jehličnan, někomu bude strom časem měnit podobu ( někomu každému :P :D ). Nejde o to, hned po spatření stromu běžet a hledat v knihách a na netu, co je ten strom zač, a co dělá. Jde o to se ho zeptat, jde o to s ním komunikovat. Jde i o umění mlčet, být tichý a jen pozorovat. Ten, kdo bude každý den navštěvovat svůj strom, po pár týdnech zjistí, že se mu mění život a nabírá nečekané obrátky. A ty vedou vždy do plusu. Kdo to vzdá a kdo se bojí, může si pustit seroš v bedně a pak někde dělat chytrého, život ho časem stejně přivede ke stromu a ke kořenům :D