Otevřeno Po - Pá 11:00 - 19:00

O KOLEKTIVNÍ PAMĚTI A INFORMAČNÍCH POLÍCH

01.04.2022

Všichni máme podvědomou a vědomou touhu někam patřit a klameme se pocitem, že to tak není. Všichni neustále patříme do Vesmíru a na naší cestě za poznáním jsme všichni neustálou součástí veškerenstva. Náš pudový pocit vyplívá ze vzpomínek na naše zvířecí inkarnace a z pozorování živočišné říše. Na našich přednáškách a kurzech a i zde v předešlých článcích jsme si povídali a psali o hmotné, astrální a mentální rovině. Zvířata jako taková jsou na své evoluční cestě obdařeni hmotnými a astrálními těly. Roviny mentální ještě nemají. Žijí si v určité blažené nevědomosti, jednajíc instinktivně a pudově. Na astrálních rovinách mají své pramatky a praotce kmenů a druhů, tzn. energetická centra, ve kterých jsou uloženy veškeré informace, zkušenosti a poznatky, které daný druh na své cestě získá a kterými projde. Z tohoto informačního pole neustále čerpají informace ke svému jednání, bez rozdílu času a vzdálenosti. To znamená, že například kmen opic v Africe si něco osvojí a za chvilku tak započne činit i jejich geneticky příbuzný kmen například v Asii, či jižní Americe. Genom a DNA není v podstatě nic jiného, než zahuštěná informace z polí kolektivního vědomí a nevědomí.

Teď si představme, že jsme se na své evoluční cestě skrz zvířecí informace rozhoupali natolik, že náš další život už bude naším prvním lidským. To znamená, že k tělu hmotnému a astrálnímu přibývá tělo mentální, díky kterému si začínáme plně uvědomovat další rovinu bytí a máme za úkol, na rozdíl od zvířat, která jsou nevědomě v jsoucnu, žít v tomto neustálém jsoucnu vědomě. Naše první lidské inkarnace bývají velmi často spojené s nějakým lidským národem, či kmenem, který je velmi spjatý s přírodou. A život za životem se neustále jakoby odcizujeme tomuto poutu. Ve skutečnosti si vytváříme větší a větší odstup, ze kterého můžeme vše pozorovat ve větším a větším rozmezí a pole souvislostí a synchronicity nám neustále ukazují další skutečnosti, pokud se chceme učit.

Odtud pramení naše touha po návratu do živočišné říše, která se vědomě kráčejícímu, začne proměňovat do touhy po spojení s duší a po návratu k něčemu daleko přirozenějšímu a původnějšímu, než jen k rovině fauny a flóry a jejich kolektivních říší. Každému vědomě kráčejícímu časem dojed, že návrat k přírodě formou zpátky na větvě je evolučně zcela nesmyslné. Kráčející po čase vidí, jak vše na planetě má své informační pole, Celá planeta má své informační pole, které na mentálních a astrálních rovinách hodně ovlivňujeme a nabíjíme my, lidé. Kráčející vidí, jak toto informační pole země neustále komunikuje s ostatními poli planet ve sluneční soustavě a přes samotné slunce s informačními poli dalších slunečních soustav a se samotnou galaxií a s galaxiemi dalšími. Dochází mu, že nám materie propůjčuje svou energii na vytvoření hmotného těla, do kterého sestupujeme se dolů do hmoty učit.

A záhy jdoucímu dochází, že na své cestě životem učí nejen sebe, ale učí se i spoustu věcí, které si osvojí jeho tělo, To pak odevzdává zpátky matce Zemi/Materii a veškeré informace přechází do kolektivního pole vědomí a nevědomí dané planety, na které jdoucí trávil své inkarnace. A z těchto polí čerpají inspirace další a další individuality, které se přišli na hmotnou planetu evolučně posunout a rozvinout.

Proto jdoucímu dochází, že není ani tak důležité, kým v daném životě byl, ale co tady zanechal pro ostatní, ať už v podobě ryze hmotné ( kniha, stavba, projekt, hnutí) nebo v podobě inspirací, technik a zkušeností, které předal do kolektivního vědomí a energetické sítě planety, ze kterého pak čerpáme ve stavech vnitřního klidu. Uvědomuje si, že z těch drobných a malých věcí se skládá opravdový Vesmír, a že ty velké, robustní, lačně působící, nemají ve hmotě dlouhého trvání.

Proto se rozhodujeme na každém kroku i o tom, co předáváme dál do našich kolektivních polí, pro naši skutečnou, velkou rodinu. Sami si rozhodujeme o tom, zda tu zanecháme zkušenosti a prožitky toho, jak jsme seděli na gauči, drbali se v rozkroku a sledovali klamné novinky z bulvárů, nebo zda začneme naše kolektivní informační pole nabíjet něčím hodnotnějším. Koneckonců tato planeta je naším malým domovem v tom velkém, tak ruku na srdce a směle vpřed.