O ELEMENTÁLNÍCH BYTOSTECH PŘÍRODY

23.11.2021

Pohádky jsou plné skřítků a víl, šotků a meluzín a mnohých dalších.

Kdo jsou vlastně tyto bytosti ? Je těžké uvěřit, že by byly jen vymyšlené, když o nich najdeme odkazy v každé kultuře. Samozřejmě, že existují, jen se na ně opět podíváme trochu jinak, jak je naším zvykem .

Uvědomujeme si evoluční linii kamenů, nejstaršího národa, poté rostlin a stromů, následně zvířat a linii člověka. Kde tedy elementální bytosti hledat ? Jsou to energetická vědomí přírody. Je jich nepřeberné množství, jsou živlově odlišní a mají své hierarchie. Lidem se zjevovali od počátku věků, komunikovali a pomáhali jim, neb tím pomáhali i sobě, na své evoluční cestě v linii, kterou jsme zde uvedli. Lidé si je manifestovali v určitých podobách, a tak se jim v nich zjevovali. Když už toho bylo "moc" začali se jim ukazovat v jiných podobách, tzn. když už o nich lidi začali fabulovat přespříliš, což je takový lidský zvyk...

Proč je vlastně již většina z nás nevidí a nevnímá ? Lidé jsou pohodlní a rádi zapomínají, navíc se zahlušili rozhlasovými, televizními a mobilními sítěmi a plně jim propadli. Lidé se pohodlně uspaly na omezených frekvencích, zaslepení svojí výjimečností. Navíc v minulosti, kdy si lidé a elementární bytosti vzájemně pomáhali, začal člověk moc a sílu bytostí zneužívat. Neustále si jen přál něco ve svůj vlastní prospěch, chtěl moc, bohatství, vlastnit partnery, hlavně ať není sám a podobně. Pro elementární bytosti nebyl problém zesílit určité živlové energie a tím člověku pomoct v jeho záměru, ale protože lidská přání vycházela povětšinou z pudů a negací, lidé nebyli schopni s touto energií souznít, sami jí, díky své povaze, strhli do duálních zacyklení a dostali za to výchovné lekce. A protože lidé jsou lidé, sváděli vinu na bytosti a chovali se k nim hrubě. Navíc člověk přestal vnímat hlas přírody a krajiny a bezohledně stavil své budovy a továrny a cesty, porušujíc energetická centra krajiny a nadělal v ní mnoho chaosu. Ruku na srdce, proč se tedy zjevovat, komunikovat a pomáhat takovým kreténům ?

Od roku 1998 se planeta začala připravovat na změny, ve kterých se nyní nacházíme a tím se začali měnit a čistit energie. Okolo roku 2009 ( vnímáno naším časem ) se spousta elementálních bytostí již "vytáhla nahoru" a nemusí tu být s námi. Dohled nad krajinou přejali bytosti vyššího řádu, které mají, na rozdíl od elementálů, na starost mnohem rozsáhlejší území.

Planeta se postupně přelaďuje na vyšší vibrace a tím se samozřejmě do krajiny dostávají i nové formy elementálních bytostí. Zda u toho budeme i my, je na nás a na naší ochotě se měnit, vyvíjet a souznít s krajinou. Však víte, jak to v přírodě bývá s nepoddajnými druhy. Jsme sice více a více zahlceni různorodými frekvencemi dalších sítí, ale stále máme srdce, stále máme sebe, stále máme disciplínu a odhodlání. Vše se dá změnit. Mě například velmi pomohlo, když jsem byl cca 9 měsíců bez televize ( rok 2006 a od té doby ji nemám a jsem vděčný :D ), jakékoliv hudby, knížek, s minimálním časem na pc kvůli práci. Pomohlo mně to zklidnit se a začít více vidět a vnímat. Intuice je v podstatě takový šepot a střípky zavřené šesté čakry, která se otevírá díky tomu, že vstupujeme vědomě do oblasti své čtvrté čakry, neb si disciplinovaně kultivujeme energie v naší čakře druhé. Vše se vším souvisí. Přesně v těchto čakrách jsou i centra, se kterými se učíme pracovat na škole, neb je holt čas se sebou začít něco opravdu dělat.

I příroda nám pomáhá na každém kroku a vítá nás vždy s otevřenou náručí. Je to v podstatě projevená forma nejvyššího a nespatřeného. Kdo se do ní vydá s touhou spatřit její živlové bytosti, uvidí většinou akorát tak cyklistu se štanglí salámu, nějaké ty stromy a skály, z nichž si vyfabuluje spoustu pocitů a iluzí. Kdo začne naslouchat a klidnit se, ten začne vnímat. Může tak cvičit i na zahradě, může tak cvičit i s rostlinou v květináči. Může začít být vlídný k lidem, bez ohledu na to, jací někteří lidé jsou, no a co. Vlídnost bez očekávání je zlatý klíč. A kdo ví, třeba se naučením vzájemné vlídnosti dá vytvořit společnost fungující na jiných principech než chtivosti a strachu a takové společnost se otevírají brány do světů, které jsme sami přestali vidět díky vlastní povaze a chytrosti. Jedna vločka krajinu nezasněží, ale kdyby se na to každá vybodla, také nic nebude. Každý za sebe a denně. Chodíme sem dolů rozpoznat světlo od stínu. Chodíme se sem odnaučit, co jsme se zde naučili. Veškerá pomoc a inspirace je vždy kolem nás, pokud se nezaslepíme vážností, chtíčem a hnědým pruhem v kalhotách.